….Ze sněhu vykukují první odvážná stébla trávy, na stromech rozkvétají pupeny, kočky mají koťata, feny šťěňata, ovce jehňata, raduje se máma, táta, Ema i Eda……
Ano, přesně takto si všichni představujeme jaro. Ale pojďme zpět do reality.
Je 10.března a náš starý venkovní teploměr ukazuje přesně 5 °C pod nulou. Ze sněhu žádná zeleň nevykukuje a kdyby stromy uměly mluvit, určitě by nadávaly jako špačci a stěžovaly si na omrzliny.
A proto si položme otázku, jak nejlépe si pocit jara navodit i přez nepřízeň matky přírody.
První věc, která mne napadla byla láska. Ta přeci kvete v každém věku a za každého počasí. Zahřeje a vykouzlí úsměv, který nám díky mrazu vydrží až nepřirozeně dlouho.
Ovšem zkuste si se svou polovičkou vyjít jen tak na procházku, sednout si na louku, nebo máčet nohy v potoce. Pokud nejste trénovaní otužilci, budete rádi, když nedostanete zápal plic.
Z toho tedy můžeme usoudit, že láska nám jaro nevyčaruje, ať se snaží sebevíc.
Nebo takové jarní prázdniny, ty mají jaro přímo ve jméně. Krásný týden volna a nicnedělání, který každý tvor školou povinný jistojistě ocení.
Například já, která prázdniny právě mám, musím říct, že dnes, když jsem šla pár metrů na autobus, jsem „jaro“ cítila až v morku kostí a zbavila jsem se ho teprve pomocí horkého čaje a teplých pletených ponožek.
Přesto neztrácím naději a každý den pevně věřím, že když se ráno vzbudím, bude mě po tváři hladit sluníčko a já konečně budu moct vyjít ven v nové jarní bundě a teniskách a bude mi trapně, že jsem něco takového dnes napsala.