Hluk ulice – píseň strohá,
auto za autem ubíhá,
já ticho v srdci, úsměv v hlavě,
zamlklá tím městem utíkám,
klid v duši, sílu těla,
lásku, co ještě neumřela,
rukama bolesti objímám.

V paprscích slunce,
v pohledech starce,
zsinalá předčasným stářím
upadám na chodník,
drsně, ne hladce,
zakleji navždy svůj dík,
ale vstávám a jdu dál.

Jdu dál po cestě špíny
a co mi jiného zbývá,
člověk padne do hlíny
a smrt se na něj dívá,
a paprsek slunce uhasíná,
hlupák běduje nad sebou,
hlupák ruce spíná.

Hlupák – v hlavě své vítězí,
srdcem však prohrál už,
blahopřát tomu vítězi,
co zabodl do sebe nůž,
nemohu, není proč,
nikdo neříkal skoč,
zemři a vyhraješ.

Bez boje vyhrát,
naivito, směj se k smrti,
postav z písku hrad
a buď jak děti
a směj se, oni věří,
a směj se, naivito,
oni ti slibují to.