Znáš ten pocit. To když nevíš co Ti odpoví. Ten strach z toho co bude potom. Neboj.

Dokud nic neuděláš nic se nestane, jen budeš zažívat dennodenně ten strašný pocit v hrudi. Víš, je toho hodně co chci napsat tak si prosím udělej pohodlí a přečti si má slova. Vždy píši o tom co se děje kolem mě, když lidi pláčou, když mají problémy, když jim někdo hází klacky pod nohy.

Chci jen říci, že tohle téma není v životě těžké jen pro Vás, pro lidi okolo mne. Toto je těžké i pro mne. Když se snažíte někomu něco říci a ono to nejde, neboť se obáváte toho co Vám odpoví. I když si myslíte, že dávno tuší co se uvnitř Vás odehrává a jen čeká. Čeká snad na to až se rozhoupete? Uděláte první krok? Netuším.

Ve věcech jako flirt a vyznávání se, jsem byl vždy hrozně pomalej a abych pravdu řekl tak trochu idiot. Nejsem jak ostatní, kteří se snaží hrát si na super bomba úža lidi. Jsem svůj. Bojím se cokoliv říci abych ji neurazil, i když na to já jsem asi expert. Jsou věci, které budete držet na uzdě vždycky a nikdy je nevyslovíte.

Co by se však stalo kdybychom našli odvahu, vyslovit svůj dotaz? To nezjistíme dokud se nezeptáme a to neučiníme dokud nezlomíme náš strach. Jak poznat, že to cítíte stejně? Když se smějete? Pokud si stále máte co říci? Když Vám je vedle sebe krásně? Na co čekáte!? Proč jste se již dávno nezeptali zda Vás ten dotyčný opravdu miluje? Místo vysedávání u počítače máte být se svým protějškem a věnovat mu pořádný polibek!

Kdo nic nezkusí nic neztratí, ale také platí líná huba, holé neštěstí.

Seberte odvahu!

PerfectiOn.