V krajině, kterou žádný živý tvor neznal, se zrodila láska. Jakmile do ní lehký vánek něžně fouknul, rozletěla se do všech stran a políbila každou věc, vše co jí přišlo do cesty. A tak se pustá a chladná země změnila ve šťastný svět bez bolesti a starostí… Obloha se začala zase smát, od té doby už nikdy neuronila slzy, kterými vždy kropila zem, nad kterou truchlila. Slunce zářilo a dávalo víc než kdy jindy dobrou náladu do srdcí všech nenormálních lidí, kteří v krajině žili. Nebo zářilo pořád stejně, jen bylo přece něco jinak?
Vždy jsem snila o tom, tam jednou žít a nedopřál-li by mi to osud, tak jen se na to místo koutkem oka podívat, na maličkou chviličku ho spatřit a vzít si z něj to, co mi chybělo. A pak jsi přišel Ty a to místo mi ukázal, bylo přesně tam, kde jsem odmala vyrůstala, jen mi najednou přišlo jiné. Barevnější a usměvavější, milosrdnější a něžnější. Chci Ti za to moc poděkovat, za Tvou lásku a péči, Ty nejdražší. Za poselství života, který má smysl, za pocit bezpečí, když si mi pevně stiskl ruku a objal mě v náručí, za to, žes řekl, že jsem krásná,(i když jsem ráno při pohledu do zrcadla honem hledala hřeben a líčení) za to, žes mi utíral slzy, když sem se zklamala v nejbližších, za Tvůj úsměv a ironické poznámky, které mi tak často lezly na nervy. (Ach, jak sis takové chvíle užíval, jak já je nenáviděla.) Za to, že jsem si přišla potřebná, za to, žes mi zavolal, když jsi potřeboval pofoukat bolístku, za to, že jsem každý den mohla myslet na někoho úžasného – jak bych mu asi udělala radost, jak se asi má, co dělá… Je krásné mít někoho rád, starat se o něj i kvůli němu.
Tolik jsme toho spolu přežili a zvládli i potom, kdy krajina nebyla už jen něžná a růžová. Bylo to hezké i zlé. V dobrém i ve zlém, tak se to říká, když si dva lidé myslí, že to bude navěky. Jenže pak se zatáhlo úplně. Tmavé barvy polily nebe, ze kterého začaly opět padat slzy, jenže my byli bez deštníku. Kde jsme ho jen nechali? Najednou nám nepřijdou samozřejmé věci, o kterých jsme nikdy nepochybovali, a já mám strach, že to skončí jinak, než jsme na začátku doufali.
Přesto všechno, Ti chci říct, Ty, jemuž jsem za tolik věcí vděčná, že nelituju jediného okamžiku, který jsem strávila v Tvé přítomnosti. Ať už to mezi námi dopadne jak chce, a jak má, já budu nadosmrti vzpomínat na to krásné místo, které jsi mi ukázal.
Merkury