Pláču i běduji, kde smutek létá,
nacházím jen plaché dojmy…
Necítím, nevidím, nevnímám pojmy.
Jak jen se z lásky lidé léčí?
Jak jen se nemocným lidem vzlétá?
Vždyť nemají křídla,
vždyť pijí z vřídla
Jak se jen vznésti do oblak ?

Rad je naoko plný svět,
každý kout hýří nadějí,
jak ale poponést vlastní blouznění,
jak vidět oblohu ve své prý modři?
Kde mají nemocní sehnat masti?
Jak mají choří se uzdravit?
Jak, když se postí?
Jak, když jsou kosti?
Jak mají lásku obnovit?

Hledám Tě, ztracená,
sním, líbám tě, jako tehdy…
Říkala jsi, že nemizíš,
že umíš oheň, že umíš i proud vody.
Slyšela jsem, že nevidíš?
Cožpak jsi plakala už tehdy?
Cožpak jsi tušila, že není kudy?
Pomoz mi, ztracená…
Cítím tvou vůni…
Tušíš, co bez tebe žít vůbec znamená?