Občas přemýšlím o obyčejných lidech. Možná zvláštní název pro tyto mé myšlenkové pochody a třeba ani netušíte, co si představit pod pojmem obyčejní lidé… Vždyť přeci všichni lidé jsou obyčejní, všichni jsou něčím stejní a hlavní podstatou, kterou je především lidství, se nikdo neodlišuje. Avšak v životě jednotlivce záleží předně na tom, jak tento jedinec své já, svoji podstatu pochopí, jak s ní naloží a za jakým cílem se bude snažit žít svůj život. Lidé každodenně hledají smysly vlastních životů, jejichž základy se zmítají ve vlnách, spí v norách, ale třeba jenom někde létají. Lidé se je stále učí chytat, poznávat a radovat se z nich. Především by se je ovšem měli učit žít… Není však lehké v té směsi životních cílů najít ten pravý, ten, který bude pasovat přímo k vám. Někdy se nám podaří ulovit úžasnou motivaci, když ji ovšem začneme napodobovat, zjistíme, že patří někomu jinému. Nebo jednoduše nevyhovuje zrovna nám. V této chvíli je důležité pravé poznání a rozhodnutí. Nesmíme se dlouho držet jednoho cíle, když si nejsme jisti jeho náležitostí k nám, a tak ztrácet drahocenný čas pro investice do našeho opravdového života.
Bohužel je ale také možné zpozorovat, že nemálo jedinců svůj smysl života již dlouho marně hledá, ba se o tento akt občas ani nepokouší…Toto je definice obyčejných lidí. Mnozí z nich nehledají důvod, proč žít. Jednoduše žijí. Žijí proto, aby přežili. Ale přežili co? Jak? Jak dlouho? Ale hlavně zůstává rozum stát nad otázkou proč? … Odpověďmi, které by nyní měly následovat, se ale daní lidé zřídka zajímají. Kdyby o ně totiž jejich interest jen lehce zavadil, nikdy by dále slepě nežili svůj život o ničem. Pardon, o přežívání… Oni ale svůj problém, který je ve své podstatě opravdovým životním zádrhelem, ve skutečnosti neřeší, nerozebírají jej, oni totiž ani netuší, že nějaký problém existuje. Kdo by jim to ale vysvětloval, každý z ostatních neobyčejných lidí má dost starostí s hledáním svého smyslu života.
Abychom se ale od vysvětlení pojmu obyčejných lidí dostali zase zpět k podstatě tohoto textu, budu dále pokračovat vysvětlením toho, proč mě tito lidé zajímají. Proč nad nimi přemýšlím. A nad čím vlastně konkrétně. Sleduji jejich pohledy na svět a hledám alespoň malý náznak toho, že si uvědomují, pro co žijí či nežijí… Občas rozebírám i možnosti toho, proč jsou jejich obyčejně typické a nejednoznačné vlastnosti tak snadno realizovatelné a v kontaktu s jinou přemýšlející osobou bolestivé. Občas jen sedím s výrazem symbolizujícím naprosté nepochopení těchto povah, jež nás svou slepou krutostí, spontánně zbrklým chováním a neinteligentními výroky či hodnoceními mohou zraňovat.
Tento fakt nesouvisí jen s uvědoměním si sebe sama, avšak také se skutečností, která se týká otázky naší životní podpory, tady pravého přítele… V životě každého jedince je opravdu důležitá přítomnost uvědomění si hodnoty, kterou by pro nás měl představovat přítel, jakožto pomocná ruka, všudypřítomná opora a nikoli kamarád. Každý na tento pojem pohlíží zajisté jinak, já zde proto nechci uvádět jakýsi pokus o definici daného tvora, jelikož ani nejde o definici vnějšku, ale o naprosté vnitřní definování, kdy si člověk vytvoří obraz duševní a psychické stránky člověka, který se tak stane jeho prototypem přítele. Dále už pak při hledání takovéto opory záleží na spoustě faktorů, které se často nedají ovlivnit, avšak je velice důležité mít před očima vizi našeho cíle a bojovat. Také je na místě, uvědomit si fakt, že ne každý se pravým přítelem může stát a ne každý, kdo pro tuto „funkci“ nemá vlohy, o této skutečnosti ví. Obyčejní lidé se obvykle pravými přáteli stát nikdy nemohou. Nejsou schopni chytnout druhého za ruku, když se topí s nekonečné směsi blat a louží, nemají chuť zvednout se z pohodlí domova a jít bojovat za sebe, za vlastní ideály, natož pak za někoho jiného. Pravý přítel totiž musí být srdečný, inteligentní, důvěryhodný a upřímný. Nesmí lhát a být egoistický. Musí umět překonat bolest a trpět ji i pro ostatní. Pravý přítel je podporou do slova a do písmene, když je potřeba, přebírá iniciativu, mnohokrát i když se vám zdá, že by nemusel. Jeho názor je však jiný, neberte mu jej a nerušte jeho jednání. Chce se prát a dřít za vás. Ve čtyři hodiny ráno vezme luk a šíp a půjde vás osvobodit do pralesa, protože zrovna ho probudil pocit, že je s vámi něco v nepořádku, že musí přispěchat. Vy tam doopravdy budete trpce sedět přivázaný u totemu a ani vás nepřekvapí, že se objevil. Vlastně jste to čekal. Vy byste totiž udělal to samé. Jak je to možné? Protože pravý přítel je pravým přítelem vždy jen pravému příteli.
Pravý přítel téměř nikdy nečeká děkuji. Pociťuje s vámi bolestivé a nepříjemně štiplavé rány osudu, když však přichází sklizeň, neváhá a odstupuje od díla. Uvolňuje vám cestu. Ještě podrží dveře. A nechce slyšet děkuji. Tito přátele ví, co dělají, a komu dávají. Jejich bystrá inteligence jim totiž vždy napoví, v jakých vodách hledat, a to i přes fakt, že potenciálních pravých přátel se vyskytuje jen hrstka. Oni ale umí hledat jehlu v kupce sena. Možná jim to ulehčují í obyčejní lidé, kteří žijí v tak viditelném stejnobarevném stádě, že si každý opravdový člověk je schopný dle jednotlivých odlišností hledat přátele. Tito žijí pro opravdové hodnoty a vybočují různými způsoby z davu. Avšak nevyskytují se všude a někteří se dokonce i raději maskují. Proto lidé hledající opravdový smysluplný život počítají i s možností, že žádného pravého přítele, který by za ně krvácel, potkat nebo odhalit nemusí. Kráčí světem v podstatě sami, obklopeni sice mnohými kamarády, avšak tato společnost je fakticky spíše k smíchu. Hledají člověka, který jim dokáže opětovat jejich upřímnou lásku, náklonnost, schopnost pomoci v již zdánlivě nezvratných situacích a touhu nésti břemeno bolesti či nebezpečí. Jdou světem, perou se s veškerými negativními vlivy a bojují. O to, aby našli vlastní oporu. Své druhé já. Jsou připraveni na skutečnost, že nenajdou opravdu třeba vůbec nikoho. Avšak pokud najdou pravého přítele, tu jehlu v kupce sena, když ta kupka je ve skutečnosti kopa a ta jehla vlastně jen její nejmenší úlomek, budou mít ten nejpřirozenější a ryzí život.
I já hledám krásu a opravdovost v životě, kterým občas jen pozorně procházím, někdy energicky plavu a jindy beznadějně probíhám. Hledám tebe. Tebe, kdo si čteš tyto řádky s pochopením a zamyšlením. Jen tebe. Pokud nerozumíš, nečti dál. Jdi za kamarády. Já hledám přítele. Malého, s velikostí bot 43, štíhlého, s křivými zuby, v záplatovaných džínech, upřímným srdcem a schopností tvořit, myslet a poznávat. Hledám tebe. Jestli jsi někde schovaný nebo tvé já ještě neví, že je tvým opravdovým já, nebo o tom snad pochybuješ ty, pak… snad tě probudím svou energií či touhou nádherně a přirozeně žít. Kvalitně.