když v ráji pršelo
a tys pořád nešla
musel jsem doufat
Ivano, volal jsem
láska je věčná
jak zeleň dubů
Eliška taky odešla
Barboru vzal ďas
už nemohu dál, mám sám ze sebe strach
znovu se pokouším
existovat
radovat se
aspoň trochu té lásky
nikdy nepoznané
tu mít....
Komentáře
Mimořádně razantní a
Mimořádně razantní a zároveň elegantní. K jedné epizodě podotýkám - i čas umí spát ;)
S pozdravem
Pyj O'Near
Uplne ti rozumim vazeny
Uplne ti rozumim vazeny autore ;)
díky
díky člověče, vážím si toho ;-)