Je jedno město coby netvor
Z lidské masy, železobetonových kostí a chladné, asfaltově lesklé kůže s póry zaplněnými nedopalky cigaret a štukovým make-upem s třpytkami slídy.Třpytícími se až na zelených ňadrech kopců.
Město psích tagů na pneumatikách starých škodovek
Město s dýchacím otvorem na každé střeše.Město s bolavými místy skládek a jizvami silnic.
Poseté pigmentovými skvrnami z kalné dešťové vody.
Kde lidé
Coby krvinky tečou po chladných chodnících
A já se jdu okysličit do sklípku
Kde v akváriu hrají plastoví fotbalisté s ocelovou tyčí v ramenech.
Město tisíců očí které se otevřou a pomrkávají svým žlutavým světlem
Když netopýr noci, s bílým okem roztáhl svá děravá křídla a zakryl nebe z kraplaku.
V tom zvířeti
Žije tisíc krvinek které odumírají
Množí se
Vstávají
Spí
Pracují
Prosí trpí sází
Zalévají
Kouří
Smějí se.
Je tu tisíc domů a tisíce postelí s tisíci pulsujícími pružinami.
Je tu i dům,
Kolem něho tančí stromy v proudech slunečních stroboskopů
V rytmu cinkajících příborů.
A ten dům
Má místo stěn ušní bubínky.
Když ho opouštím připadám si
Jalo kdybych procházel zvukovodem.
Přechody zkrášlují malé orloje se střídajícími se figurkami,vyřezanými ze tmy a světla.
Zatím nenašel jsem mozek tohoto tvora.
Srdce je nádražní stanice kde vagóny tepou v pravidelných intervalech
Pohánějí lidi do všech údů země.
Město tisíců antén které na neviditelné provázky,
loví ze vzduchu mihotající se obrázky.

A po řece pluje lahev.S dopisem?
Je plná říční vody s přídechem rumové tresti.
A po řece pluje poezie!
Nebo vlastně krabice od ní.
Krabice od nejluxusnějšího vína
Za 43 kč.kterou si po doušcích vychutnávají ti nejbohatší bezdomovci.
A ti nejchudší boháči.

Parta ovíněných zevlů chce ovládnout čas.
Kdo obsadí pouliční hodiny ve čtyřmetrové výšce?
Čas ty hodiny stejně nemá v lásce.Mluví svou znakovou řečí, mávnou rukama
a prásknou lidem každý Časův počin..
2
páteční odpoledne,když slunce parkovalo přes hodiny
pouliční
až asfalt dostal vyrážku
a připíchlo se na hromosvod jednoho činžáku na předměstí, hrnuli se lidé do čekárny nádražní.
Tam v té cimře bylo dost lidí a ticha na to
Aby byl slyšet rozverný křik zubů
Vozících se na mosazných kolotočích
V lunaparku hodin.
Vtom otevřela dveře a vstoupila stoprocentní bruneta
Se snědým obličejem
Se snědýma rukama
Se snědýma očima.
Co s těma očima tady provádí?
Ani se nepokoušela s nimi zavadit o volné místo k sezení.
Naklonila se a těma očima se opřela
O zrcadlo
Které viselo na hřebíku
Začala si ty vlasy česat a česat.
Až vypadala pořád stejně
Snědě,v zrcadle
Chumáč vlasů zůstal na podlaze
Vytáhla z kapsy barvy a začala malovat a malovat
Malovat po sobě Až se proměnila v obraz Pieta Mondriana
Prodavačka jízdenek řekla cenu jízdenky, jedné paní cestující do Týniště. -45-
Náhle se probudil sedící muž,zmateně začal zvedat ruku a vytahovat peněženku.
Došlo mu,že to vlastně není aukce a spal dál.

3
Jednou takhle z jara,
Když už začaly tát lepenky na střechách a startky zase zdražili
Zalévaly se pole.
Přesně nevím čím
ale donutilo to pána v lakýrkách který šel kolem
Zkontrolovat svou podrážku.
Cpal jsem se s davem do vlaku.
Nejdříve nastupoval houf někam neustále
Spěchajících důchodců,se zavazadly na kolečkách
Potom velká rozmazaná blondýna
Polospící duše v montérkách s vrásčitými prsty
Já
Muž s plnovousem který právě odhodil vajgl
Nakonec dvě blondýny
Jedna té druhé vyprávěla smutnou historku o tom jak

včera avon lady nepřišla.
Vlak se kroutil v zatáčkách jak čínský drak
Dojel,sem ke chrámu,
Kde na dveřích visí bič a cukr
Dojel jsem ke chrámu kde jsou kazatelny,z plastu
Chodil jsem do chrámu kde je oltář nabarvený nazeleno
A každý po něm čmáře.Mluvil jsem s dredatým sv.Vítem
A na dveřích visí bič a cukr vonící aerosolem,místo svěcené vody.
Každý si tam chodil pro cukr.Jednou jsem tam přisypal
trochu
Já moc cukru extra nepořebuju.
Říkali mi.Běž si tam taky pro cukr.
Tak jsem tam jednou šel
Když jsem zrovna potřeboval trochu do kafe.
Ale nebylo tam ani na nehet.vylízali ho všechen vzorní psi svých cvičitelů.
Kteří chodí pravidelně cvičit
Už ráno v7
Né jako já
Vcucávat dny s přídechem tabáků
Navštěvovat casino s dvacetikorunou a vyhrávat i jednou tolik
Podarovávat pankery útržkami hamburgerů
S divným pocitem požádat malého cikánka o cigaretu
Který odpovídá
A nemáš něco do papírku?
Trochu toho míru
Že bych si do něho umotal.
Já mír nemám.
Ale znám jednoho týpka.Třeba by měl něco
Jmenuje se Georg.
A ve Křoví má zašité nůžky na stříhání nesmyslů
Kdyby nastříhal trochu války
Dal si z toho práska
Nasládlej závan toho míru bys krapet ucítil.
Já taky
i pankeři
i chlápek s plnovousem co odhodil u vlaku vajgla
i celá , ta velká modrá duhová bublina vyfouknutá z písku a vody.
Která se vznáší s ostatními ve vzduchoprázdnu
Tam někde je obří bublifuk
Franty z pískoviště,jak černá díra.

Ok.vždycky se najde pár černejch horizontálních a vertikálních čar.který zašpiní bílou stránku.
A svou uspořádaností secvičej nějaký speciální číslo
Které rozchechtá ústa dětí a dospělích a ruce toho co píše.
Toho co píše,
Toho co píše,
Toho co píše o tom jak se dá hodit zewwwwwwling.Uprostřed náměstí.
Čekat kdy přijde ta vhodná chvíle něco nadrolit.
Třeba pár nádechů z fosforově zelených plantáží.
Pryskyřičnatých G´s
Nebo pár nádechů všedních dnů
Okořeněných bílým vínem
Okořeněných sluncem
A v noci šedým mračnem
Které rozmaže zhvězdy a měsíc po celým nebi.
Jako štětec nasáklý terpentýnem
Mlhavé skvrny Proximy
Jako hadr
Skvrny na baru od šťávy z Teska.
Jako opilé prsty
Laciné dobré víno
Prsty klepou na klávesy
Jak nervózní lidé
Na dveře bláznivých sousedů
Co se chystají
Udělat něco obvyklého a samozřejmého
Pro svůj věk.
Děti mají strach z neznámých zvuků v ložnici
Stěny se chvějí
Jako vesmír pod nohama

Prováděl jsem svý kecky po putikách.
Říkali si:
Ten je navátej jak listy na pergolách, vířící barvami podzimu.
Ale ty listy byly navátý větrem léta.
To je jiný kafe.
Spali jsme pod kašnou na náměstí
Spali jsme pod peřinou vyšívanou z hvězd a policejních majáčků
Spali jsme pod peřinou
Vycpanou přimhouřenýma očima nervózních lidí
Jedoucích na zrezlých,vrzajících hapinách ráno do rachoty.
Spali jsme pod peřinou vonící ranní rosou místo Perwolu.
Ležel jsem na dece pod širým nebem,
Snil sem o tom,kdy přijde inspirace.
Šílená vize jak tele v obýváku
Toužící pár po dobrodružství
Po dobrodružství zadarmo,
Po dobrodružství které snad nezajistí žádná cestovní kancelář
Vlezl do jarem vlažné vody.
Přikryl se stínem rákosu a vzplanul
Říkal jsem si kdy asi oheň vyhasne
Hořelo,nebylo popela ani poplašné sirény
Při dialogu bez slova, ne zas tak hlavních orgánů
(Vodník na stavidle vedl monolog)
Ta práce nebo hobby byla asi náročná
Když se ozývalo sténání, výkřiky hlasů.
Dlaně hrály na dudy
Ryby plavali blíž a blíž
Než se před nimi úplně rozevřela….
Opona z vodních řas
Célé to divadlo měly před svýma placatýma očima
Jen starý mrzutý amur odplaval znechuceně pryč.
Úhoř tiše zaplul do zaplavené jeskyně
Nahlížel do tunelu lásky
Oukleje,ježdíci kapři a úhoři nedočkavě čekaly na čerstvou potravu
bez toho bonusového,osudného háčku zdarma
jako měřák na penis v časopisu BRAVO GIRL
Pod hladinou vrásčitého jezírka
Vrásčitého od větru.
A vrásčitého od sesuvů hlasů a pohybů letmých.
Vrásčitého od vajglu kterého sem z nudy hodil do toho reje rozkoší
Pak přestalo sténání z přílivů lásky
Rybky už jedly a skákali nad hladinu jezera
Vodník zatleskal
Vyhasl plamen v jezeře Rozplynul se v oparu, z řeči komárů,vos a cvrčků.
Ráno slzy slunce
opily duhu.

Když se dívám z okna,je to jinačí pocit než když stojím někde dole pod okny,někde daleko níž.O dost níž,
níž než ty velké zelené věci,které sem tam,lidem spustí na klobouky nějaký ten uschlý lístek

Když se dívám z okna, je to jinačí pocit,než stát někde dole pod oknem,o dost níž než ty šedivé velké domy,
Za sebou jak domino s tečkami oken a půlící čarou balkónu,
Které sem tam spustí lidem na klobouky nějaký ten kousek omítky.

Když se podívám z okna,
Je to něco jiného, než stát někde dole pod pavučinou z kabelů telefonní linky,
Na kterých se handrkují vlašťovky
A sem tam spustí lidem na klobouky nějaké to ……

Dívám se z okna a jsem nad všemi těmi věcmi,v bezpečí
Poblíž své postele.Opírám se o parapet,cítím vůni čerstvě posekané trávy s přídechem čerstvě spálené nafty.
V dáli vyčuhují šedivé bysty hor,které zapadající slunce zbarvuje dozlatova.
Pes bez obojku si jen tak kráčí po chodníku,dělá že ho nic nezajímá.Vede si svůj psí život,nepotřebuje jíst minutky v restauraci.
Ani si nepotřebuje zavolat taxíka,protože je to chudý český pes ze sídliště.Občas zaštěká na ženu s kadeřavými vlasy v pantoflích a v euforii,věšící prádlo svých dětiček.
Pes pendluje po silnici,bez zájmu, mezi klaksony oprejskaných trabantů,hulákajících ve dvoučtvrťovém taktu,
které občas obdaruje svým autogramem na levé zadní kolo.
Nakonec utekl na dětské hřiště,kde rozdával dětem své smutné oči.
Už začíná být šero!Malíř pod okny,balíc přírodu do plátna,propadl skepsi.
Vymyl v terpentýnu štětec nasáklý zlatem,hory v dáli pomalu přebarvoval,
Až byly tmavší a tmavší,
A už se zdálo,že dokonce snad zmizely ve tmě.
Všechno tím štětcem zatemnil.Tma se šířila městem,hladila dlažební kostky jako moře perly,objímala sloupy s lampami,které se rozsvěcovali a šilhali lidem na klobouky,
Hráli si na schizofrenii

Stín lidí byl větší a delší,
Pak se objevil,pak zas zmizel,
Tam kde není temnoty
Královna noci rozmetla hvězdy po obloze.
Některé spadly,když se vesmír zachvěl.
Celý vesmír byl bláznivý.
A padaly další hvězdy z nebe
Jak slzy smutných duší.
Jak malý little boy na malou Hirošimu z mraveniště.
Prstence osvobodily Saturn
přistály na bílých rukou dívek a na červených nosech klaunů v cirkusu.
Hvězdy padaly čím dál víc a víc,
Až to začínalo být všechno trochu trapné.
A padali víc a nedalo se to ovládnout
Až musel zasáhnout Deux ex Machina
A přimhouřil nebe oblaky,které se rozplakaly…….
A duněli v prostoru,
Jak půlnoční vlak
ocelový osieaux nad městem.
4
poslali mě
abych šel pracovat
tak jsem šel
chodník mě pořád otravoval
ty hladové spáry chodníku mi už ukusují další boty
měli by jim na noc házet holinky
aby nebyly po ránu tak žravé.
lampy přes den spí
probudí se,až jim z elektrárny donesou ampérový drink
s troškou voltů,aby se trochu rozzářily.
Šel sem dál
Mávaly na mě z autobusu děcka
Mávaly na mě plachty větnameckých stánků
Mával na mě hudební sbor kioskových alkoholiků
Čekali před krámem až otevřou aby už mohli začít hrát
Vypadá to jako že se secvičují
Každý má už po rumu
Dechový orchestr vlezl do krámu
Prodavač jak dirigent mává rukama
A už hrají na plné pecky
Habaďůru,že už nemaj prachy na další rundu
A že by si dali ještě poslední sloku
Toho každodenního refrénu.
Na cestě jsem potkal Kerouaca se sklopenou hlavou
Od břemene policejní čepice
Pak Amora
Visícího na požárním žebříku činžáku
Připraveného prostřelit dětská srdce
Vedle klouzačky pod javorem
Spadli mu šípy pod balkon na ulici
Jen tak si poletoval mezi paneláky jakoby nic
Ikaros s opravdickými křídly
Byl už opilý po horkém vzduchu
A poprvé uviděl hejna Macdonaldů a Macdonalďanů
Plující po přepáleném tuku na hamburgerech
Satelity na střechách
Unesl ho automobil flower power
Plný míru,květin a LSD
Dávali mu kouřit hašiš a na obláčku ze zeleného dýmu ho vypustily střešním okýnkem zpět do nebe se slovy: potřebuješ boha
Bůh potřebuje tebe
Peace.
A my tě potřebujeme .
A já teď ležím na silnici
Čekám až se o mě rozesměje život
Nebo Rolceroyce.
Život? gigolo nebo dáma letící po větru ulicí,
Kterou platíš
Do úplného vyčerpání
Spánku
Navždy.
Život?Houba která vyrostla mezi kořeny stromu matky
Jenže já chci kouřit nekonečný žváro z nastříhaných dnů plných svobody.
Zakotvené v hloubce vesmíru
Který se může zdát někdy podivný
Že je jak zrcadlo
Které odráží pozemské hvězdy
Ráno v 5 jsem viděl svítat Ginsberga
V noci jsem viděl padat Ch.Chaplina
Merline Monroe
Big L!
Spadnul Bob Marley s posledním špekem,bez žen a bez slz
Van Gogh se svým posledním uchem!
O.D.B se svým posledním crackem na cestu.
5
Vyhlížím z otevřených dveří kvílejícího vlaku
vidím všechny ty pestré oblečky dam,dívek a chlápků
zjevil se mi Adam a Eva když česaly jabloň
potom si zakryly ohanbí listem
kdyby tenkrát ta jablka nejedli
nevařil bych si džem ze zakázaného ovoce
nikdo by neměl svůj vohoz a nezakrýval svoje tělo
ptačí hnízdo na velmi konkrétním místě - znamení moudrosti jak knír
lstivý knír
podfukáře v bazaru.
Adam a Eva pod větnameckým stánkem
Zkoušejí si list v převlékací kabince
Větnamec jak onen had našeptává
Jeden za titapade.
Teď to vidím když kráčím ulicí tmou
Kolem mě je ochranná bublina jak v reklamě na actimel
Akorát je plná dýmu z nastrouhaných písmenek.
Struhadlem stránek ze stříšek, křížků, čárek,háčků a otazníků
Propadávají nové vize.
Teď když roluju na switch poezii.
6
protínám městečka východních Čech na starý libertě
jedna řiťka jako druhá
náměstí
kašna
nádraží
…………..
náhrdelníky paneláků
vykládané začouzenými skly
vytepané starými mistry srpem a kladivem
za žáru doznívajícího, rubínového, večerního slunce.
Ten komoušský šperk kolem starého
Vyprahlého hrdla barokních kostelů,hřbitovů,kaváren a hospůdek se starými obrazy.
Náhrdelník kolem výčepů,barů, heren,
Kolem ,Penny Marketů,Liedlů ,autobazarů a hřbitovů starých automobilů
Bez číselných epitafů
Poslední kapku života,vycucnul správce z nádrže.
7
VEČERNÍ TAXÍK JEDE DO DALLASU
Taxík veze staré bohatýry do Dallasu
Do Dallasu v ČR.
Taxík protíná líné, čerstvé světlo podvečerních neonů
Lampová alej mizí ve zpětném zrcátku.
Taxík veze šampióny do Dallasu,
Zahrát si s Boticceliho Venušemi
Na hřiště z vodních postelí
Líný penis.

Ze saxofonu vzlíná jazz
Mísí se s cigaretovým kouřem
Větrák točí se pod armádou střešních šindelů
Muž s plnovousem hází zapálené vlašťovky do oken.
Američanům!
Praží slunce do prázdné ptačí klece na smetišti
Smutně na mě civí otevřená klec
Mezi veteší pér z autosedaček
Mrtvé homosexuální trabantí oči už nehážou cukrbliky na mladé Favority
Vrásky kvetou na prazích
Housle řvou zlověstnou píseň
Klarinety spí v sametových futrálech
Klavír cvrliká do noci symfonii zla
Ladič maloval nervózní hudbu pro noty.
Jak vejce Procedil se Beethoven mezi špagáty strun
Silničáři na bagrech pletou asfaltové pomlázky
s pentlemi cárů plechu a krve
koleda,koleda
tropický pták z chřipkou divně zpívá
obýváky vcucávají tropické stromy skrze ruce méněprstých ebenistů
Číňani prodávaj digitálky za trojnásob
S americkým úsměvem
Jak pán na plagátu držící máslo
Hned vedle prohnaného, Paroubkova vepřovýho ksychtu.
8
Drápu se přes prkenný plot na vaší zahradu
právě projelo policejní auto které stíhá podnapilé mladíky ve stodvacítce.
na čirém nebi měsíc pase hvězdy
ukusují tmu kolem sebe
v dáli slyším psa tiše se smát
v dáli poblikává červené světlo u vlakového přejezdu
projíždí motorák širou krajinou
ještě je cítit městem

drápu se přes prkenný plot na vaší zahradu
hlídací psi se mi stáčí pod nohama
z tvého pokoje září slunce
vidím stín tvé noční košile
tvoje okno promítá film na plátno zahrady
plátno poskvrněné miskami s psím žrádlem
plátno napnuté sekačkou na trávu
zalité ve tlusté tmě

otvíráš mi okno do tvého pokoje
vcházím levou nohou
stojíš vedle starobylé skříně v noční košili a v pantoflích
vidím jak se stáčíš na postel v kalném světle
tvé vlasy jsou rozházené všude po polštáři
najednou tě celou vidím
tvoje oči
a malé vodorovné obočí nad nimi

& místo ve kterém sem kdysi byl když jsem vážil 4 kila ,kam se teď chci vrátit
a malé svislé obočí nad ním.