Domů

Apokalypsa smutku

Pá, 02/01/2009 - 14:43 od Jakub.Kladnicek

Bortila se oblaka
V nich mraky
Potápějící se vraky
Z nichž nebylo úniku.

A já hleděl na tu zkázu
Co mé ruce způsobily
Když chaos chladné zbraně kovu
Prostoupil tělem víly.

Říká se ji nauka
Tisíců vpichů do zápěstí
Vypustit duši jako nechtěné štěstí
Jen překáží.

Pitomé zrcadlo
Odráží pravdivou lež
Že bortíš se
Jako na šachovnici věž.

Říkáš že lžu
A sama lžeš
Smírná kapka krve
V mé dlani.

Z pohledů
Okolních světů
Poznávám vlastní
Katův pot.

V němž malý chlapec
Nakukuje přes plot
Za zády smrti
Diktující skutky.

Bortila se oblaka
To naše skutky
Dostávaly podobu
Apokalypsy.

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn

Komentáře

Po, 05/01/2009 - 11:30 od Anonym (bez ověření)

Ne, nemám již vlasy Má

Ne, nemám již vlasy
Má duše na mlatě cepem vymlácena
Zbyly jen pusté klasy

Čt, 22/01/2009 - 10:32 od Anonym (bez ověření)

Omlouvám se za překlep ve

Omlouvám se za překlep ve slově cep. Děkuji.

So, 03/01/2009 - 15:18 od Anonym (bez ověření)

Moc hezký ironický

Moc hezký ironický příspěvek.