Kapela Aspekt vznikla v roce 2005. Jsou to mladí kluci z Třince, v prosinci vydali své první CD „Nikdy to neskončí“. Zahráli i na letošním Hutnickém dni v Třinci, kde jsme si s nimi také popovídali. Jaká jsou vaše studentská léta?
Roman: Studentská léta jsou každopádně perfektní, protože si to užíváme a kdovíjak to bude s celou kapelou, když odejdeme na výšku, ale tak doufáme, že se nerozpadnem.

Chodíte rádi do školy?
Roman: Samozřejmě je to náš nejoblíbenější koníček, takže škola každopádně. Co ty Kuba, též že?
Kuba: Já mám radši hudbu každopádně než školu.

Fanynky možná zajímá, jste zamilovaní?
Roman: Samozřejmě, až po uši.
Kuba: Bezhlavě.

Co si myslíte o drogách a alkoholu?
Roman: Jak se říká, sex, drogy a rock & roll. My preferujeme hlavně ten rock & roll a příležitostně si dáme nějakou tu štamprdli, ale drogy každopádně ne. A sex určitě.

Je první máj, co si představujete pod pojmem láska?
Roman: Hlavně zamilování a nějaké šťastné páry a hlavně láska, no.
Kuba: To je hodně složitá otázka. Dá se při tom hodně filozofovat. Láska, to je plno pocitů. Je to pocit štěstí, pocit radosti, duševní naplněnosti (smích). Já nevím, už to nebudu dále obkecávat, prostě je to fajn věc.

Máte nějaký svůj vzor, idol, který vás ovlivnil?
Roman: Vzor, nevím, asi kluci z kapely. Já bych chtěl být hlavně tady jako Kuba (smích) Nemám žádný vzor, ale chci se ubírat nějakou správnou cestou.
Kuba: Já už mám od malička vzor, od pěti let jsem poslouchal kapelu Queen, potom jsem přešel trošku k něčemu rychlejšímu, svižnějšímu Green Day, Blink takové ty punk-rockové vzory. Teď poslouchám hlavně nás, hlavně naše CD. A tím směrem bych se chtěl dále ubírat, zlepšovat naši hudbu.
Roman: Musím podotknout, že jestli Kuba poslouchá Aspekt, tak že si myslím, že má hodně dobrý vkus.

Jaké je vaše nesplněné přání?
Roman: Myslím si, že žádné nesplněné přání nemám. A vždycky když si něco přeju, tak za tím jdu a vždy se to většinou nějak splní.
Kuba: Já bych chtěl teď momentálně nový aparát a novou kytaru, asi tak do deseti let bych si chtěl zahrát někde na nějakém velkém festivalu – třeba na Rock-am-ring a poté, až se rozpadneme a budeme slavní, tak bych chtěl, aby se naše skupina zapsala do rockové síně slávy.
Roman: To je krásné, Kuba si přeje „kombo“ a všichni si přejou normálně zdraví.

Čím jste chtěli být, když jste byli děti?
Roman: Tak já jsem chtěl být kosmonaut a pořád doufám, že se mi to splní a že jednou se dostanu třeba na Mars a tam si zahraju s Aspektem, dejme tomu pro 200 000 lidí.
Kuba: Já mám takové skromná přání. Chci být nějakým architektem nebo něco v technickém oboru dělat a chtěl bych mít pořád hudbu jako svůj koníček.

Jaké vlastnosti se vám líbí na lidech, nebo nelíbí?
Roman: Líbí se mi štědrost, smysl pro humor a nelíbí se mi když vlastně někdo někoho pomlouvá za zádami, to vůbec nechápu.
Kuba: Mě se líbí pravdomluvnost, poté upřímnost, to je totéž. Nelíbí se mi pokrytectví a když je někdo lakomý, takové ty závistivosti a tak.

Jaké je vaše životní heslo?
Roman: Životní heslo? Ty brďo, tak já nevím, jestli to můžete ale dát do toho časopisu. Já bych řekl životní heslo: Když na tebe někdo křičí, tak se usměj a měj ho v pí...
Kuba: Víno, ženy zpěv, nebudu nějak filozofovat.

Co byste na závěr vzkázali svým fanouškům?
Kuba: Já bych chtěl vzkázat fanouškům, že je máme rádi, ať nás podporujou, ať kupujou naše cédéčka a chodí na naše koncerty.
Roman: Hlavně, ať chodí na naše koncerty, protože to jsou právě oni, ti diváci, a posluchači, kdo nás nabíjí a dávají nám energii skládat nové písničky a pak ty koncerty vypadají fakt dobře, jak ti lidi se baví. Jako dneska…

Děkujeme za rozhovor

Žaneta Sikorová, Kamil Mrázek

copyright© 2009, Studentský časopis PROSTOR