Ze stran Vás příjemně ofukuje vlahý větřík, do uší proudí ty nejvybranější hity právě naladěného rádia a Vy jen pozvolna přidáváte plyn... Občas se rozčílíte nad pár "namyšlenci" se silnějšími stroji, ale jinak Vám mysl nic nezatěžuje. Přemýšlíte? Bádáte? Zajímá Vás? ..." Mělo by snad?" ptáte se spíše s výsměchem. Samozřejmě, že se neptám na Vaše osobní přemítání nad neustálými starostmi s dětmi, ani na to, jestli stále bolí ten včerejší pád ze schodů. Spíše mířím k Vaší vlastní zvědavosti. Hm? Nepřemýšlíte, že..?! Nejsem překvapena...očekávala jsem, že první odstavec zpočátku zůstane nepochopen.
Vzpomeňte si na dobu před 60-ti, 70-ti, 80-ti lety... Druhá světová válka a převážně život po skončení této hrůzné tragedie. Svět ovládla technika, která je dnes samozřejmostí. Nevzpomínáte si? Nezažili jste? Ale, ale. Automobily přece. Zpočátku jemně, jen se dotkly světů bohatých...a záhy už nebylo jen pár desítek nejelegantnějších kusů. Konkurence zapracovala a dnes je svět dokonce tak daleko, že chudá rodina je ta, která vlastní pouze jedno auto a garáž...
Automobilová přeprava se stala stálicí využívanou několikanásobně frekventovaněji než lidské nohy, prapůvodní zdroje pohybu. Lidé si sednou, nastartují a vzápětí vystupují na cílovém místě. Rychlost, pohodlnost. Ale za jakou cenu? Jen srovnejte...zdroj pohybu pro naše nohy je vlastní energie našich těl. Její spalování je důležité pro spokojený život a podporuje nesčetně tělních reakcí. Je pozitivní. Ale auto potřebuje také zdroj pohybu. Samozřejmě, že ho všichni znáte, nechystám žádné překvapení. Ropa.
A nyní se vraťme k prvnímu, dosud nepochopenému odstavci. Když jdeme, cítíme výdej energie. Cítíme vyčerpání, úlevu při zastavení. Ale když jedeme autem, necítíme nic. Protože ropa a její výkon je pro nás samozřejmost. Ale tyto zdroje, ať už lidská energie či ropa, nejsou nevyčerpatelné. Na vlastní energii to snadno poznáte...po výkonu vám cosi chybí, cítíte vytížení, slabost. U ropy je to podobně, sice bez pocitů, ale zato očividně...
Ubývá, a to velmi rychle. Na světě dříve naplňovala nesčetně zdánlivě bezedných ložisek. Ale mizí rychlostí blesku. Dobrá, přeháním. Rychlostí letadla. Vždyť také letadlo při své rychlosti, výkonu a vzdálenostem, které zdolává, likviduje ropné zásoby jako mrknutím oka. No, posuďte sami- jedna cisterna benzínu spálená v jednom tříhodinovém letu... Takových cisteren již světové zásoby ropy miliony nenaplní...
Zkusme se snad naposledy rozpomenout na dobu, kdy svět ovládly žrouti ropy, automobily. Tušíte, jak se lidé přepravovali dlouhá léta předtím? Pěšky přece. Nebo...na kole, pokud si chtěli cestu urychlit. Tak se jen občas strachuji, aby jsme za 60, 70, 80 let neskončili znovu tam, kde jsme začali... Kde jsme si začali urychlovat cestu...