Duše hořící dvojnásob láskou,
uvězněná slepená dvojitou páskou,
dvakrát tak od srdce se zasměje,
dvakrát jí blýská naděje,
dvakrát pláče a umírá,
dvojnásob slz utírá,
dvakrát tolik zraněná,
dvojnásobně zasněná,
otevřenýma očima vidí svět,
do veršů vkládá tolik vět,
svět ji nemůže pochopit,
ona má svůj mír a klid,
ona je dar i svár,
múza i prokletí,
to je ta duše básníkova.
Komentáře
Milá Baruet, jen bych Tě
Milá Baruet,
jen bych Tě chtěl, přátelsky, upozornit, že rýmy typu láska/páska, zasměje/naděje a svět/vět (jen příklady), patří mezi ta neotřepanější a nejhloupější klišé, jaké v poezii existují. Pokud to s psaním veršů myslíš aspoň trochu upřímně, tak se jim prosím do budoucna vyhni, pro Tvé vlastní dobro. Ubral bych i toho niterného srdcebolu, onoho zapšklého a trochu zasmrádlého lyrického drmolení, které v dnešní době nemá šanci na úspěch. Vázané verše jsou fajn, ale olný verš také není k zahození, věř mi. A hlavně číst, číst a číst, především současnou tvorbu (na klasiku nezapomínat), českou a nejen ji, protože bez erudice nemůže vzniknout dobrá báseň.
Hodně zdaru
Honza