Už jste někdy, pánové,
viděli mou blechu?
Ona jen tak neposedí,
dělá jen neplechu.

Každý den a každou noc
hopká si v mém kožichu.
Z toho mého mudrování
je jí jenom do smíchu.

Nenechá mě nažrat, napít,
ani randit s fenkami.
Když chci nějakou sbalit,
odmítne mě s výtkami:

"Ty jsi pěkný nekultura.
Kdo má s tebou vydržet?
Místo věčného drbání
za tlapky se chci držet."

Obrátím se raději hned,
zamířím zas k pelechu
a vynadám mojí bleše,
jakou mi dělá neplechu.

Takhle to šlo každým rokem,
až jsem si řek jednou dost,
vyženu ji bez pardonu,
ať má na mě klidně zlost.

Plány jsem si spřádal dlouho,
aby všechno vyšlo hladce.
Čekal jsem na vhodnou chvíli,
až mi usne na mé tlapce.

Koupil jsem si flašku rumu
vypil jsem ji na jeden zátah.
Připotácel jsem se domů,
do pelechu jsem se natáh.

Když za chvíli dohopkala
po večerní procházce,
po dvou deci červeného
usla jak na oprátce.

V mojí krvi červené
bylo na ni alka hodně.
Není proč se taky divit,
že je teďka blecha na dně.

Vykopal jsem ji hrobeček,
křížek na něj postavil,
Pár slziček ukápne mi
a pak to jdu oslavit!!

Leňula