Tak jsem se konečně dočkala. V očích mám kontaktní čočky a je to divný pocit.
Navíc dnes ráno byla Olomouc utopená v mlze a mě se vůůůbec nechtělo z postele.. Ať žije prokrastinace, dnes nade mnou však potvora nezvítězila.
Doplazila jsem se k optikovi na čas, půl hodiny se vztekala u prvního nasazení, ono poprvé nic nejde snadno :)) , a nakonec si odnesla taštičku plnou roztoků, obalů na čočičky a letáčků, brožurek a dalších blbinek.

Do hospody je ale nosit nemám, nedělalo by mi to dobře. Tak snad je alespoň někdy vynosím.

Po Halloweenském víkendu v DDM v Bystřici, kdy jsem si na rameno přišila plyšovou krysu, natupírovala si vlasy a prodávala dětem minerálky a párky v rohlíku je čas se zase vrátit do Olomouce.
V pondělí mám odevzdat referát do dějin českých zemí, na téma totalitních režimů a tak všechny volné víkendové chvíle padly na tuto super zábavu.

Zrcadlo ode dneška visí na zdi, takže hurá, konečně se mám v čem vidět, když se maluju!!

Středy jsou zdlouhavé, jako slimák plazící se dny. Po úterním Účku, kdy mi v žilách koloval ještě veliký kus Irska mi ranní přednáška o médiích dělala celkem problémy.
Překvapivě dobrý oběd v menze mě ale vrátil zpátky do hry, a tak jsem šla dokonce na sociologii, kde mě nejchytřejší děda Hubík přesvědčil, že Havel je nevzdělaný ideo-cosi.

Večer jsem zažila Nirvánu a to jak v názvu hospody, tak i společnosti a má konečná stanice byla Ponorka.
Slečna v obsluze má svaly jako rambo, unese v každé ruce 4 půllitry a pije borovičku:).

Pondělní večer mě zavál do vinárny s milou společností a milým společníkem mi bylo i bílé víno, kterého jsme ovšem vypili na můj vkus až moc a proto jsou mé návraty domů mlžné a nejasné.
Taky mi došlo, že můj telefon tam nezvonil ne proto, že by na mě nikdo nemyslel, ale proto, že dole ve sklepě zkrátka není signál. Odměnou mi pak bylo několik vyčítavých zpráv, co že to se mnou je..

V 10 hodin ráno zběsile bloudím po Olomouci a hledám základnu rádia. Průchod skrz hradby je uzavřený, tak si dělám procházku navíc, ale nakonec přede mnou stojí hrozivá bílá budova, která se mému blbému nápadu jít do rozhlasu směje už teď.
Tak si slečno sedněte, vypište nám hromady papírů o tom co neumíte a co vás nebaví, ať to nezdržujeme. Nastudujte si tři texty, jedny zprávy a dvě upoutávky.

Je neděle večer a já jsem vyjímečně na koleji už dnes. Zítra se chystám na hlasovou zkoušku do rádia, a tak piju teplý čaj, poctivě si čtu texty do školy a začínám se strachovat, jestli tu budovu vůbec najdu..
Má dredatá spolubydlící šla na metalový koncert a "Kuvajťanka" sedí vedle mne, baští housku se sýrem a těsnopisem zahlcuje archy papírů.
Konečně máme na pokoji zrcadlo. Po třech týdnech prokrastinace jsem ho vyzvedla na druhé straně Olomouce, uff.. Teď mi bude trvat tři týdny, než ho pověším.

Ž jako žurnalista !
V prváku je nás letos 120, byla středa a žurnalisti pořádali večírek žurnalistům.
Žurnapárty ve stylu 80. a 90. let, já oblíkám legíny, tílko s "mikymauzem", větrovku a cirkusové náušnice.
v 8 hodin začal freestyle spolužáka Matesa, o kterém jsem už dříve psala jako o Mikrofonu a báglu, on byl jen mikrofon a dostával témata jako jahoda, endoplazmatické retikulum, diskurz a nebo Kájiny prsa .. S tím posledním se popral nejlíp a celý sál ho v tu chvíli miloval.

Úterní večer byl studený a taky velmi kulturně založený. V divadle K3 probíhalo autorské čtení s Janem Kunzem.
Já, má dredatá spolubydlící a její rudovlasá spolužačka jsme se rozhodly kulturně žít a po spoustě doporučení mého kamaráda Janka mi přišlo autorské čtení jako ta správná volba.

Omamné látky dělají z lidí filozofy a génie . Jinak si neumím vysvětlit, proč se lidi v hospodách baví o vzniku světa, příčinách válek, ekonomických krizích a později krizích partnerských.
Jak to máte vy?
Stoupá s hladinou alkoholu i vaše chuť ptát se "Proč?"

**Právě se připravuju do zítřejší hodiny Studia filosofie a narážím na článek s názvem "Proč." Mimo jiné je to i jedno z oblíbených slov našich profesorů. Když si myslíš, že si ho svou odpovědí jakž takž uspokojil, on Tě vždycky zabije dalším "a proč?"

Cesty z domova na kolej jsou jednou z nejobtížnějších věcí, které zatím zažívám. Je to dáno hlavně tím, že sebou musím tahat krosnu plnou konzerv, paštik a jiných zdravých dobrot, abych přes týden ušetřila co nejvíce peněz..
Do jedné ruky tedy beru notebook, do druhé přeplněnou cestovní tašku a když se zadaří, někde se vleze i kabelka.
Dvě hodinky ve vlaku trávím doháněním starých restů, dnes to bylo 27 normostran plných osvícenství a Velké francouzské revoluce. Chtěla jsem stihnout i filosofické texty, ale …