Byl pátek. Já jako každé odpoledne jsem se dívala na svůj oblíbený seriál Čarodějky. Je to seriál o třech sestrách, které se stanou čarodějkami a bojují spolu proti zlu. V dalším díle po smrti jedné ze sester hledaly Phoebe s Piper svou nevlastní sestru, aby udržely „moc tří“. Najednou zazvonil zvonek u dveří a mamka na mě zavolala: „Paige, jdi otevřít!“ „No jo,“ odpověděla jsem. Otevřela jsem dveře a co jsem tam neviděla, Phoebe s Piper. „Aaaaaahoj!“ řekla jsem koktavě. „Ahoj! Ty jsi Paige, že?“ zeptala se mě Piper. „Ano, jsem.“ Phoebe navrhla: „Promiň, ale nechceš s námi jít třeba do parku? Musíme ti něco důležitého říct.“ Taková příležitost se přece neodmítá, a proto jsem bez mrknutí oka hned odpověděla: „Jistě, ale nejdříve si musím ještě něco obléknout.“
Spolu jsme šly do parku, kde mi Piper řekla: „Jsme tvé nevlastní sestry.“ Vyjeveně jsem se na ně dívala. „To ale není všechno,“ pokračovala Phoebe, „my jsme čarodějky, všechny tři.“ A dál mi vypravovala o soubojích s démony a o svých schopnostech. „Takže ty, Phoebe, vidíš do budoucnosti a minulosti a ty, Piper, umíš zastavovat čas, ale jakou schopnost mám já?“ zeptala jsem se jich. „To ještě nevíme,“ řekly mi, „tvůj otec byl světlonoš a tvoje matka čarodějka, takže…“ „Cože? Kdo je to světlonoš?“ zeptala jsem se nechápavě. „To je ochránce čarodějek. Teď už ale není čas. Ráno nás napadl Baltazar a Phoebe měla vidění, že nás napadne znovu. Na něho platí jen „moc tří“. My ji musíme co nejdříve obnovit.“ A tak jsme šly do jejich domu.
Dýchla na mě dlouholetá tradice, všude byl starobylý nábytek a já si připadala, jako bych se vrátila o 50 let zpět. „Lektvar na zničení Baltazara je už připravený,“ řekla Piper vytahujíc malou zkumavku se zelenou tekutinou. „Musíme se podívat do Knihy stínů na zničující kouzlo.“ V Knize stínů jsou všechny možná kouzla. Phoebe listovala knihou, a pak řekla: „Tady je to.“ „Teď ale musíme zjistit, jakou máš, Paige, schopnost. Zavolám našeho světlonoše. Leo, Leo!!“ zavolala Piper tak hlasitě, až jsem se lekla a jako by zmizela. V modré záři se objevil Leo. Piper podotkla: „Leo, to je Paige. Teď už víme, jakou má schopnost, takže můžeš jít. Když tě budeme potřebovat, tak tě zavoláme,“ rozloučila se s ním a Leo zase zmizel v modré záři.
Najednou se objevil Baltazar. Chytly jsme se spolu za ruce a začaly odříkávat kouzlo: „Duchové vzduchu, lesa…“ Najednou vyslal démon na Phoebe ohnivou kouli, která ji zasáhla. Rychle jsem k ní běžela: „Phoebe, Phoebe!!“ Baltazar na mě ale poslal svou další ohnivou kouli. Naštěstí jsem ale zmizela. Společně s Piper jsme vzbudily Phoebe, hodily na Baltazara zelený lektvar a začaly znovu odříkávat kouzlo: „Duchové vzduchu, lesa, moře zbavte nás od démana hoře. Duchu tmy a sětla, zažeňte ho zpět do pekla!“ Baltazar jen zařval a zmizel v náručí ohně.
Phoebe upadla znovu do bezvědomí. „Leo, Leo!“ zavolala Piper. Leo se objevil a zeptal se: „Ano, Piper?“ „Phoebe je zraněná. Paigein otec byl světlonoš. Možná, že by ti mohla pomoct.“ „Ale jak?“ nevěřícně jsem řekla. Leo mě ale uklidnil: „Stačí, když dáš jednu ruku mně a druhou nad Phoebe.“ Z Leovy i mé ruky vyšla žlutá zář, která mě až oslepila.
Když jsem ale otevřela oči, ocitla jsem se na trávě vedle našeho domu, sluníčko mě šimralo na nose a mamka na mě zavolala: „Klárko, začínají Čarodějky!“ Vběhla jsem do obývacího pokoje, zapnula televizi a sledovala znovu svůj sen. Tentokrát jsem v něm nehrála já, ale skutečná Paige, tedy vlastně nějaká herečka.
Leňula