Jednou mě takhle napadlo porozhlédnout se kolem sebe, nastražit pozorně uši a pečlivě sledovat, co lidé dělají dnes pro svůj zítřek. Jak se stravují, co provozují za aktivitu, jakým způsobem jednají… Nemusela jsem zaostřit zrovna na malé děcko ani na teenagera, a přesto se mi smysly po chvilce otupily a zklamání mě donutilo odvrátit pozornost. Mnohé z vás, milí čtenáři, by možná mé chvilkové zaostření vyvedlo z lhostejného nevědomí. Mám totiž dojem, že žijeme vlastní život s jakousi zažitou rutinou, samozřejmostí a téměř bezmyšlenkovitě. Nejen, že si často neuvědomujeme podstatu či důsledek našich činů, netušíme vlastně ani, jak si žije a co dělá pro svůj budoucí život naše okolí.
Při zkoumavém pohledu na sériové hamburgery ve fastfoodech, lenivé rodiny u televizních obrazovek a přecpaná znečištěná velkoměsta raději přivírám oční víčka…a vyrážím na procházku. Do přírody. Když mne mine parta energických cyklistů a potkám šedesátiletý pár s rozjasněnými tvářemi, uvědomím si, co znamená doopravdy “žít“. Podstata tohoto pojmu je svobodně dokonalá, čistá a volná. Nemá ale, a to mi věřte, s uzavřeným životem ve městě společnou ani myšlenku!
Žít znamená totiž chápat, uvědomovat si, mít otevřené oči. Proto, aby člověk doopravdy a plně žil, se musí naučit především vnímat- sám sebe i své okolí. Pokud toužíme po kvalitním a harmonií naplněném životě, měli bychom nejprve proniknout do vlastního nitra, prohledat všechna tajemná zákoutí a poznat vlastní bolavá i silná místa. Ale protože žádná lidská bytost není dokonalá, nestačí nám pouze orientace na analýzu vlastních problémů a vad. Tím, co bývá největším kamenem úrazu na cestě za pohodovými zítřky, je zajisté autokritika, učení a osvojování si důležitých návyků nezbytných pro správné jednání a chování. Zdá se mi, že právě na tomto pověrami propleteném kameni s názvem „učení a sebeovládání“ většina uchazečů o kvalitní život uklouzne a raději se, často až s úlevou, vrací zpět- k línému, obyčejnému, avšak pohodlnému životu. Podstoupí častou nespokojenost s vlastním tělem, vztahy, ale i s prostředím, kde žijí ve vševládnoucím komfortu. A právě protože se takto rozhodne( na můj vkus) až poněkud mnoho lidí, ovlivňují svým způsobem ostatní a snaží se je, někdy i nevědomky, stáhnout k sobě- do obyčejného života bez utrpení.
Přesto se však najde hrstka odvážných, kteří cílevědomě touží se každý den cítit lépe než včera. Posilují vědomí vlastní vůle a žijí okamžikem. Vyhledávají příjemnou společnost, protože i oni se zkušenostmi naučili mile jednat, …stravují se zdravě a výživně, jelikož správná strava jim pomůže prodloužit vlastní život, …denně provozují jim příjemný pohyb s radostí …a vzdělávají se, protože touží po kvalitních a živých zítřcích…
Tito lidé žijí a ví, jaká je jejich motivace. Míří k jasnému cíli, jehož obrysy se ostře rýsují, avšak ve snad nekonečné dálce. Přistupují k budoucím dnům pomalu, s uvědoměním, ale energicky, živě a s touhou po poznání. Chtějí žít. A snaží se o složitou skutečnost- aby se jejich tělo cítilo svěží a mladé navždy. Aby jim vždy dokázalo být oporou v té dlouhé trnité cestě životem a nikdy nezklamalo. Pečují…