(originál inspirace The girl from Ipanema)
Pozdrav Albertu Černému a všem dobrým Jazzmanům

Představte si písek na pláži, takový ten mokrý a vláčný, co uschne mezi prsty a zase se rozpadne ve vlnobití mořské vody.
Představte si vodu, jak Vám teče po celém těle a vy přitom jste suší a slunce Vás hřeje.
Představte si, že to všechno může být štěstí. Exotické štěstí, tak jedinečné a prchající. Vaše.

Představte si, že jste i vy, slečno, štěstím někoho jiného.

Vůně kávy a čaje.

Měkké přítmí altánu z banánových palem.

Ve vzduchu je kouř, cigaretový kouř, který se formuje pod střechou pergoly a dělá tak druhé nebe z banánových oblaků.

Vůně Vaše, slečno. Jemný parfém z dob, kdy jste byla ještě čerstvá a zralá.
Teď, slečno, teď už jste má.
Sedíte mi na klíně a společně se díváme skrz prosvítající banánové lupeny a mlhu na oblohu a je nám dobře.

Vaše vlasy, slečno, jsou divoké a horké. Jsou to vlasy, jimiž se kochám a Vámi, Vaší snědou pletí a vůní.

Kdo jste, slečno? Odkud je vaše krása. Odkud je ta Vaše poddajnost.

Jste jako ze snu. Ze snu o štěstí.