6. 7. 2007 04:00. Situace: 110 C, nárazový vítr, průtrž mračen. Prostě na míru šité počasí pro túru napříč Beskydami. Hlásím, že jen co zívnu, ozve se mrška osmička, co mi nedá už týden spát. Na její denní dávku Brufenu nezapomínám a ploužím se do kuchyně pro dopping.
04:50. I ostatní začínají pohazovat budíky po místnosti a v pokojích se rožíná. Tak a teď tu expedici snad odvolají. Ani za boha, je navržen plán B: dojede se na místo setkání a tam se projeví síla demokracie. Není zbytí, osmička v puse vesele poskakuje a mě hlava s ní.
Jsou nám dány přísné instrukce:
1. Zajít si na záchod
2. Teple se obléct, protože není jisto, jestli bude dostatek povzbuzovadel
3. Nebrat sebou zbytečnosti typu náhradní oblečení (což se těm odvážnějším z jiných táborů povedlo)
4. Zajistit tekutiny
06:15. Hlásím, že plně vybavena na terénní pochod usedám do vozidla. V okně vidím odraz své levé tváře ala rugby míč a blahorodí pohled spolujezdců se slečnou kocovinkou.
Nervózně všichni vzhlížíme k obrysu hor, který halí těžké mraky.
07:00. Snad je to přejde a já budu moct opět zalézt do postele a zapomenout tak na osmičku. Dneska není můj den, i přes usilovnou gestikulaci (ústa už nejsem schopna použít) je můj návrh zamítnut a já opět usedám s posádkou do vozu a nechám se vyvézt vstříc Javorovému vrchu.
07:30. Hlásím, že Brufeny začínají působit, malátně se usmívám na spolujezdce, ale ti jen nevěřícně kroutí hlavou. Než dorazíme pod lanovku, je můj úsměv vystřídán křečovitým úšklebem, který hodlá využít svých pár minut slávy. Nadšenci a strůjci naši expedice samozřejmě tento detail neujde a jsem vystavena vražedným pohledům jeho posádky. Jen počasí nám přeje, přesto se rozhodne jet improvizovaně do Komorní Lhotky a absolvovat výšlap na Kotař. K. po vyslechnutí tohoto rozkazu z řad nadšenců sklopí oči, položí mobil a otáčí se k nám dozadu. Jsme obeznámeni se situací, dostáváme opět nové instrukce. Mé spolujezdce už můj výraz silně znervózňuje. Ve vzduchu je cítit napětí.
08.15. Jsme na místě. Vybíháme z vozidel, následuje fotodokumentace, pak je zaveleno a smrtelným tempem se vydáme na pochod. Nožka sem, nožka tam. Pár očí posuzuje můj střízlivý stav. Padají návrhy o mém letu do strže. Ke zklamání posádky je zamítnut a pokračuje se.
09:00. Kopec zdolán, z baťůžků se vytahují posilující tekutiny a já z pudu sebezáchovy odmítám. O to usilovněji mi posádka pulečku vnucuje. Hlásím, že polykám další Brufen a nejsem tak schopna komunikace s posádkou natož s nepřítelem. Po pár metrech se začínají vytvářet tábory, které nemilosrdně vzhlížejí k těm před nimi.
09:30. Velitel zmateně posoudil situaci a všechny tábory se musejí vrátit na křižovatku, cca 300 metrů. Ze žebříčku dnešních obětí jsem tak posunuta až na čestné druhé místo. Hladové pohledy mé posádky velitele silně znervózňují. Hlásím, že členové mé posádky silně uvažuji o návratu ke kanibalismu.
10:15. Hlásím, že po pozření třetího Brufenu se seznamuji s mou osmičkou. Jmenuje se Mrška a je to velice přátelský a komunikativní tvor, což se o mé posádce říci nedá.
11:00. Situace: Tábor Prašivá, silný nárazový vítr, posádka silně hladová, R. dokonce posledních pár metrů dobíhá, situace se vyvíjí nebezpečně, není možné posádku uklidnit... Raději se vzdaluju, opět se chytá plán B.
12:00. Hostinec Kohutka. Hlásím, že zde se nejvíce schylovalo k násilí. B. chtěl zapůsobit svým sexepealem, což se mu nezdařilo a výsledek všechny popudil, pak na tábor zaútočil poslední ze svého druhu DoDo a zdařilost expedice se míjela účinkem. Po krušném zážitku se odhodlanci odebírají k návratu. Nemo