Člověk se během života vyvíjí… snad každý dnem by měl být o něco zkušenější, rozumnější a chápavější. Naší zemi vládne prezident, demokracie je vůdčím principem, avšak nikdo jí nezneužívá a svět se neustále točí kolem své osy, Slunce stojí na svém místě a jen co vypustíme zahradní bazény, opadá listí a „bílým Martinem“ stavíme sněhuláky… Myslím, že tohle je takové milé resumé utopického románu jako bylo kdysi R.U.R.

Teď se mi ale zdá, že spíše válčíme s mloky. Každý den se setkávám s pár žlutočernými ještěrkami. Jsou docela přátelské. Vídáváme je v televizi, fotí se do novin a vystavují svá pestrobarevná těla na obdiv. Dnešní mloci se neuvěřitelné roztahují. Ovšem nejsou si vědomi toho, že odstřelují půdu pod nohama i sobě.

Většina z nich snad trpí kakolalií a jejich prezentace je značně ordinérní. Ovšem tihle mloci jsou svým jednáním saturováni v obydlích pod kameny nebo napadaným dřevem, listím, trouchnivějícími kmeny stromů. Ovšem ti zdatnější z tuzemských sladkovodních toků bydlí v městských bytech, kde jim jejich slizkost zaručuje nižší kupní cenu nebo nájem. No, mloci... zlaté řemeslo v kalné vodě. Takový mlok žije nočním způsobem života a přes den se ukrývá. A kde že se to ukrývá před denním světlem? Kdo ví, možná chodí na houby s pěti českými lidmi z politiky v restauraci u lesa. To je pak hned pět v českých na stole… A není se čemu divit. Takový voňavý les je pro mloka naprosto typickým prostředím k životu.

A existují ještě vůbec mloci, jejichž ocásky nejsou naplněné jedem a chřestýším šramotem a dokáží tak skromně, leč uvážlivě a svědomitě reprezentovat vodní říši a docílit tak křišťálové čistoty v tuzemských vodách? Nějaké globální oteplování už je, alespoň u nás, pasé. Vody zchladly a mlokům se zpomalil tep... za to ostatním živočichům začíná stoupak tlak a krev se jim vaří...

A tak Vás prosím, milí mloci,
vyčistětě naše vody,
atmosfému pnoucí,
potom mějte slavnosti a hody,
a nemusíte se tlouci.