„Každý rok, ale jinak“ tak se dá vystihnout Hutnický den. Každý rok s jiným programem, každý rok jiný den. Letos po pár letech se opět Hutnický den vrátil na datum, na kterém začínal a pro který byl vytvořen. 1. květen - Svátek práce, svátek všech hutníků, kteří to přijdou oslavit na jedinečný Hutnický den. Hezké vzpomínky se vracely. Nicméně program tohoto roku nebyl tak pestrobarevný jako v minulých ročnících. Každý rok chválím, jak má Hutnický den našlapaný program. Tento rok se to bohužel nepovedlo napěchovat tak, jak jsou návštěvníci zvyklí. Není se čemu divit, ekonomická krize zasáhla i tady. Pravděpodobně hlavně zasáhla sponzory. Byla to taková odlehčená verze Hutnického dne. I přesto hlavní lákadla - Horkýže Slíže a Lucie Bílá - byla dobrá volba.
Samozřejmostí každého Hutnického dne je plno zábavy na různorodých atrakcích pro malé a velké, které si mohli návštěvníci užit i bez vstupného do areálu.V odpoledních hodinách se tam prakticky nedalo ani hnout. Plno jídla, grilovacích dobrot, nealkoholu, alkoholu.... Hutníci se na svých oslavách mají prostě skvěle.
Na pódium pro mladé se vystřídaly převážně místní skupiny jako Pepeline, Aspekt, Charlie Straight. U dívčí jablunkovské skupiny Pepeline mě zaujal jeden člen kapely mužského pohlaví. Nevím, zda tam patřil, pravděpodobně ano. Nicméně nevím, jak se tam cítil, ale byl to vskutku zajímavý kontrast. Hrál tak nezúčastněně jako by tam nebyl a holky by si to dokázaly odehrát samy. I tak to byl hezký zážitek. Je zajímavé, jak z Třince, či blízkého okolí, pochází hodně mladých talentovaných zpěváků, zpěvaček a skupin, kteří to dotáhnou vždy vysoko...
Počasí se také vydařilo, ale možná díky programu se Hutnického dne zúčastnilo o trochu méně lidí než loni, je to jen můj subjektivní dojem, protože na ploše zimního stadionu se tentokrát dalo hýbat. Horkýže Slíže byli s posluchači velmi spokojení a Lucie Bílá také přidávala a přidávala.
Hřeb noci - ohňostroj. Umíte si představit Hutnický den bez ohňostroje. Já tedy už ne.
Co mě překvapilo bylo, že po ukončení standardního programu, čili po skončení ohňostroje byly brány Hutnického dne otevřeny stále jen pro platící návštěvníky. Vždy už kolem půlnoci se brány otevíraly všem. To mě utvrdilo v tom, že opravdu návštěvníků tento rok bylo pravděpodobně málo, možná byla ale chyba jinde.
Na závěr bych chtěl pochválit organizátory a sponzory. Jsem rád, že se Hutnický den konal i v době krize, a lidové vstupné se nezvedlo. Myslím, že se povedlo návštěvníky velmi dobře zabavit a mnoho lidí si odneslo z tohoto dne krásné vzpomínky i s tímto navzdory minulým ročníkům méně pestrobarevným programem. Děkuji a těším se na příští rok.