Čeština …. Abecední seznam jmen spisovatelů, básníků, literárních vědců….abecední seznam jmen děl, která tito významní lidé napsali. Nuda? Nikoli! Stačí jedna hodina etymologie nebo jedna hodina semináře Tvůrčího psaní a začne se vám to líbit!
Za katedru se postavil profesor a s úsměvem si poopravil kravatu. Dneska byl nějak dobře naladěn. Usmíval se a všem bylo jasné, že si pro nás něco připravil. Něco zajisté zajímavého. Čekali jsme. „Dneska jsem si na žádost některých studentů ….(významně se odmlčel)… pro vás připravil vysvětlení etymologického původu slova…..piča.“ Velevážený docent se lehce uklonil za bouřlivého aplausu a smíchu všech přítomných studentů. Pan docent mávl rukou, aby utišil salvu smíchu a radosti. Třída ztichla. „Slovo piča má své kořeny již ve staročeštině, kde se výrazem „pičkati“ vyjadřovalo dnešní „močení“. V jistých, různých obměnách lze nalézt toto slovo i v jiných slovanských jazycích. A je doloženo již od středověku. V polštině můžeme nalézt slovo „pikać“ a v němčině „pinkeln“. V italštině pak od tohoto základu najdeme „pisciare“ a ve španělštině „pişa“. I v dalších zemích Slovanů se najdou slova s podobným slovním základem a významem .“ Opět se tak trochu uklonil a opět sklidil obrovský úspěch a potlesk. Všem na rtech zářil úsměv. Po této hodině byli všichni vědomostně obohaceni. Většina si přednášku pamatovala slovo od slova.
Nebo taková hodina Tvůrčího psaní. Jak nás pan magistr přesvědčil, důležité pro tvůrčí psaní je také tvůrčí a inspirativní prostředí. Připadají vám posluchárny nebo nějaké učebny inspirativní? Ne, určitě ne. Spíš deprimující a stísňující, že ano? No jistě! A kde lze nalézt tvůrčí prostředí? Že by v kavárnách, či hospůdkách? Samozřejmě!  To jsou pak bohaté hodiny při šálku kávy a cigaretce. To je pak nápadů při půllitru piva! A panu vyučujícímu to nevadí. Dá si jedno s námi, i když je deset hodin dopoledne a čeká ho práce až do osmi do večera. Všichni jsme jenom lidé, na nástroj morálky si nikdo nehraje.
V tomto semestru tvoříme povídku. Docela se nám to daří. Čtyřicet pět minut vyučování se mnohdy protáhne na dvě až tři hodiny psaní. Nikomu nevadí, že přichází o zajímavé přednášky docentů a doktorů. Nikdo nespěchá na hodiny Světové literatury, kde velice vzdělaná paní docentka, která má ještě další tituly před a za jménem, čte ze svých papírů jakési údaje. Ani jednou nevzhlédne do třídy. Prostě jen tak diktuje. Nevadí jí, že je posluchárna zaplněna tak z třetiny a že ta třetina si luští sudoku a nikdo si nezapisuje. Co na tom? Skonči hodina. Zaklapnou se desky, a v nich určitě zajímaví španělští autoři, které jen tak z fonetického poslechu nedokážeme zapsat na papír. Odcházíme taky. Obohaceni snad jen o dobrý pocit z deseti vyluštěných sudoku, kategorie „těžké“.
A cestou na koleje uvažujeme, jak dopsat povídku, jak ještě rozvinout a obohatit zápletku. A vzpomeneme si taky na etymologický původ vulgárního slova piča. A budeme se těšit, až to povyprávíme svým kamarádům. Určitě si to rádi poslechnou.