(Rozhovor není zaznamenán od samého začátku.) „Už dvacet let jsem pryč ze školy, jak si mám pamatovat takové hlouposti?“ „Dobře, dobře, tak napiš bychom, bysme není spisovné.“ (V poslední době je velmi rozšířený nesprávný tvar pomocného slovesa být, a to „bysme“. Nejen že je tento tvar hojně užíván v hovoru, ale také v novinách a v jiných tištěných publikacích. Vyjímaje uměleckou literaturu, kde je tento tvar většinou užit záměrně. Ale jinak – „bysme“ je opravdu nespisovné a jediné gramaticky správné řešení je „bychom“.) „Prosím tě, ještě mi řekni, jestli mám napsat –ismus nebo tam je –z?“ „A o jaké konkrétní slovo se jedná?“ „Kapitalismus.“ „Zase nadáváš sousedům?“ „O to teď nejde, jak se to správně píše, ať nevypadám jako hlupák. Řeknou si o mně, že se neumím ani správně podepsat, ale přitom píšu výhružky.“ „No vidíš, teď se staráš, jak před nimi budeš vypadat, když neumíš správně česky. Češtinu bys měl umět, je to tvoje vizitka ve společnosti a před ostatními.“ „No dobře, teď mě prosím nepoučuj, jak je to správně?“ „Napiš tam –s. Kapitalismus. Podle pravidel z roku devadesát tři jsou sice možné obě varianty, jak -ismus, tak –izmus, ale u slova kapitalismus je základní tvar se –s.“ „Díky. Je to rychlejší zeptat se tebe, než hledat všecko v těch knížkách, víš?“ „Jo, vím. Ostatně…koupila jsem si zase nové slovníky, jsou na polici, kdybys něco potřeboval. Slovník spisovné češtiny a Slovník českých synonym.“ „Ty zas utrácíš. Proč si radši nekoupíš něco na sebe?“ „Nebo to můžu propít v hospodě, co? Jdu ven, čau.“ Do dvaceti minut mi přišla esemeska. PISE SE BEZ TRECH NEBO BEZ TRI? V duchu se mi chtělo křičet – vezmi si pravidla!, ale jako slušné dítko jsem odepsala: OBE VARIANTY JSOU SPRAVNE. PODLE PRAVIDEL Z ROKU 93 JSOU PRIPUSTNE OBE MOZNOSTI, STEJNE TAK BEZ CTYR I BEZ CTYRECH. VE WORDU TI SICE TVAR CTYRECH PODTRHNE JAKO SPATNY, ALE NEVER TOMU! CESTINE ZDAR! Přiznám se, připadala jsem si jako bůh, když jsem na kladené dotazy dokázala odpovědět. Říkala jsem si, že ta spisovka přece jenom k něčemu byla. Pak jsem ale byla napomenuta učitelkou na prvním stupni na základní škole, když jsem desítileté holce při doučování nařídila, aby číslo vydělila dvěmi. „Dvěma, že jo?“ zasmála se učitelka a já jsem určitě zčervenala. Taková chyba! Hyperkorektní jev. Samozřejmě že tvary „dvěma, oběma“ končí samohláskou –a v sedmém pádě, jsou pozůstatkem tzv. duálu! „Mě se to taky stává, to už je ta profesní deformace.“ Usmála se zase v jiné chvíli docentka, když jsem tvrdila, že jmenovaný autor proslul svými dvěmi knihami. 