Jak přežít láskyplný vztah aneb vždyť je to hračka

Předpokládám, že jste si hned po přečtení nadpisu poklepali s odstupem na čelo… Tedy pokud jste řádky článku s neobvyklou prudkostí ihned nepřeskočili. Já se ale přesto ptám: Jak přežít láskyplný vztah a je to vůbec možné? V duchu si nejspíše odpovídáte: To je přeci hračka. Možná byste radši narazili na podrobný návod s obsahem cesty k tomuto vztahu. Tuto linku či záchytný bod vám zde bohužel neposkytnu, spíše by se dalo říci, že vás od pokusů cestovat tímto směrem odradím. A to nechtěně.
Na planetě žije nepředstavitelné množství obyvatel, mnoho obyčejných lidí, z nichž snad každý touží poznat lásku. Ale odraz lásky( jakožto jakéhosi pouta či naděje) se ve všech těchto očích svou podobou snad ani náznakem neshoduje. Láska je proměnná, jejíž tvar si volíme sami. Připomíná svou nepředvídatelností vodu, vášnivě vře, často vysychá a občas se hrubě podobá chladnému ledu. Je to nebezpečný oheň, v jehož plamenech je téměř nemožné nestát se popelem. Ohnivě rudé plameny dokáží ale z průhledné zmrzlé vody rozdmýchat jen vyvolení. A navíc … musí být dva, musí k sobě patřit a musí být připraveni na opravdu dlouhou cestu. Musí být snad Bohy. Protože jaký smrtelník dokáže z nesmělosti nového neznámého vztahu vytvořit věčně hořící vášnivost plápolajícího živlu?!
Mnozí by po této schopnosti toužili. Vždyť zní jako pohádka. To pouto. Ten vztah. Proplouváte zarudlostí nekonečných plamenů, vaše ruce v pevném sepětí, vlídná slova, dokonalá harmonie. Ale co když vám od horkého ohně chytne vlas? A co když zaplápolají vaše řasy? A co když začnete hořet celí? Pomůže vždy to dosud pevné pouto, kterému tak upřímně věříte? A co když každý ten plamínek, dotýkající se vašeho těla, začne symbolizovat rozpor? Jakousi hádku, neporozumění, zjištění něčeho nepříjemného? Život není vždy jen lehká procházka po jemných obláčcích. Zvláště ne, pokud jste si vytvořili vášnivý, až těžce nádherný vztah. Vše okolo zní lákavě. Důvěra, skromnost, přitažlivost. Ale pokud nějaký ze zmiňovaných potenciálů chytne snad jen slabikou od všudypřítomného ohnivého tajemství, až nápadně často uhoří celý vztah.
Málokteří z vyvolených si totiž ve své zaslepenosti dokáží představit, že ne každý vlak, který vyjede z ledového království, chtivě dorazí do pralesa vášnivých plamenů. A samozřejmě každý naivně vylučuje, že vlaky také mohou vykolejit. A věřte, vyvolených je málo. Z těch, kteří jimi jsou, velké množství nezvládne první zatáčky v místech, kde led nejistě roztává v kapalinu. Zbytek výjimečných se trápí pod prvním viaduktem, přesně tam, kde vznikají osudové bublinky varu. A jen hrstka z nich se vůbec kdy políbí v hořícím pralese. Ale možná jen pár dvojic je schopných v žáru vydržet. Přes všechny vroucí nástrahy jsou jejich ruce stále ve spojení. Pravý vztah není o přetvářce, naivitě, ani o naději. Pravý vztah je o činech. Proto je snad jen jediná dvojice schopná se v ohnivé nesmrtelnosti pomilovat. Ale až po několika letech. Aby měli jistotu, že jeden druhého nikdy nenechá shořet v žáru lásky.

Komentáře

Láska,láska....

Hezká pohádka...a lidé mají pohádky rádi, někteří to přiznají, jiní ne. Láska v podání věčného plamene? Ani náhodou, věčný plamen patří spíš do náboženství, všechno má svůj začátek a konec, plamen zapálí jiskra, rozhoří se oheň, který po nějaké době uhasne. S láskou je to stejné...jiskra, plamen, pohasnutí. A popis lásky v podání českých drah do stanice rozkoše a věčné spokojenosti, no to bych si snad už vážně raději dala nějakou pohádku třeba, Prince Bajaju. Pokud lze vůbec mluvit o štěstí dvou lidí ve vztahu z hlediska jeho vytrvalosti, pak to lze popsat jako přeměnu toho, co lidé na počátku nazývají láskou=vzplanutí s euforickou tělesnoduševní fází, do klidnějšího tělesně duševního přátelství=drahokam, který je v dnešní době vážně velmi ojedinělý. Řečeno výstižně:
"Láska s sebou vždycky přináší přirozené vášnivé opojení, které nás přitahuje, a když toto opojení zmizí - a jednou zmizet musí - zůstane buď zklamání, nebo krásná skutečnost, přátelství, kamarádství a soulad."
JOHN ERSKINE