„Ty vole, to jsem rád, že jsi mě svezl. Jseš fakt kámoš!“ Poznamenal Jack, když už v dálce zahlédl známý rodinný domek.
„Ten nejlepší…“ Dodal s úsměvem Karlos.
„Jasně, ten nejlepší! Tak, po třech týdnech budu zase doma z toho blbého intru! Už se celkem těším i na rodinku – ne že by mi scházela, ale víš jak….“ Konstatoval s mírnou radostí Jack
„Jo, chápu.“ Potvrdil Karlos.
„Ty, neměl bys jet trochu pomaleji?“
„Neboj, já jezdím rychle, ale bezpečně!“ Prohlásil Karlos s úsměvem od ucha k uchu.
„Já vím, ale fyzika tě nepustí – jedna polovina em vé na druhou, na druhou! Chápeš? Všechno to je v rychlosti – právě teď máš tak hmotnost těhotné slonice!“
„Hele koukni. Tahle kára má čtyři airbegy a předek z dost velkou deformační zónou. Kdyby se něco stalo, tak v tom budeš jako v bavlnce!“ Znělo to opravdu přesvědčivě.
„No dobrá, dobrá – já ti teda věřím! Ještě, že už vystupuji. Dík za svezení, fakt moc!“
„Není zač! Já ještě zajedu koupit žrádlo pro toho našeho hafana a povalím domu! Tak zatím!“
„Jo zdar!“
Jack vešel do domku, ale nikdo na něho nečekal. Našel jen dopis na kuchyňským stole: „Ahoj Jacku, jsme na nákupech, měli bychom se vrátit tak kolem 15,00 oběd máš v mikrovlnce. T+M.“ Jacka to vůbec nepřekvapilo a jako obvykle, když přijel ze školy zašel do svého pokojíku, vybalil špinavé věci z báglu a začal obědvat. Pak zasedl za svoje PC a pustil si oblíbenou sřílečku. V tom zazvonil zvonek
„To bude rodinka z nákupem – no jo, už mají na čase!“ pomyslel si, ale když otevřel dveře ze zděšením zjistil, že tam stojí dva policajti.
„Dobrý!“ řekl překvapeně.
„Dobrý den. Jste pan Jack S?“ zeptali se zdvořile.
„Ano jsem. Co si přejete?“ odvětil Jack zvědavě.
„Víte, pane S, abychom nechodili kolem horké kaše“ řekl jeden z policajtů a pomalu pokračoval „Stala se nehoda a s lítosti vám musím sdělit, že vaší rodiče jsou v kritickém stavu. Oba byli převezeni do místní nemocnice.“
Toto prohlášení Jacka úplně zdrtilo. Nebyl schopný se ani pohnout a jeho mozek se zmohl jen na chabé: „Děkuji.“
„Uf! To nesnáším!“ řekl jeden policajt druhému už směrem k autu. „Ale hlavně, mám už to za sebou a teď jsi na řadě ty!“
„No jo, ještě, že to nebudu muset zvěstovat i tomu psu!“
„Jakému psu!?“ zeptal se první policajt nechápavě.
„To sis nevšiml, že ten co to zavinil, měl auto plné rozsypaného psího žrádla!“
siksik