Možná je to ze strachu, že zklameme nejen sebe ale i toho, oč nám jde. Raději ten problém přehlížíme, není, neexistuje. Když mu nedovolíme, aby se nám zaryl pod kůži, nemůže to být přece tak zlé. Bojíme se o tvých trablech s tebou bavit, bojíme se, že nás odsoudíš, i když my tebe odsoudili již dávno. Všichni doufáme v tvůj tah! Nepoval svého krále na šachovnici, vždyť máš nás. Dámu, která je ochotna obětovat svůj zdřevnatělý život, bez oddechu po tvém boku. Věže ti s díky ochrání spánek, vždyť si je přivedl k životu, to ty jsi je utvářel cihlu po cihle! Rodina pěšců, i když nervózně přešlapuje na místě, stojí za tebou a vždy se tě bude snažit atakům nepřítele vyvarovat. Vím, svět mimo tvá pole není zrovna lesklý povrch šachovnice, ale jsme tu my!! I když se budeš snažit všelijak tu zpráchnivělou cestu podlévat, písek jen vše nasaje a tobě se bude zdát, že postupuješ dál, pryč z téhle prašné útrapné stezky. Přitom se hystericky zmítáš na jednom místě, boříš se do bahna, plácáš rukama kolem sebe a odháníš lidi, co ti chtějí přiběhnout pomoci. Musíš přestat! Slyšíš, musíš se přestat zmítat, přestat si podlévat to bahno!!! Kdy ti ta obloha tak zčernala? Kdy jsi se přestal těšit z našeho smíchu? Proč si nevěříš? Pro malé pěšce si vždy byl a jsi hrdina, tolik toho zažili po tvém boku, na tvém klíně. Obzvláště jednomu trhá srdce, vidět tvé nepřítomné oči. Byly vždycky plné života, smíchu, energie. Plánoval si mu objevení nového světa, on ti věřil. Tak teď pro změnu věř ty jemu!Prosím, přiznej si, že se boříš do bahna a natáhni ruku pro pomoc, nezůstane bez odezvy. Dovol pěšci být stále hrdý na to, že stojí v tvých řadách!!!
Nemo