Opět zdražily cigarety. A to nejen o korunu či dvě, ale až o desítky korun. Startky za padesát, Petry za padesát devět, Malbora za sedmdesát. To jsou prosím ceny pro elitu, dalo by se říct. Pro kuřáky, kteří denně vykouří až krabičku, je to jistě citelný zásah do obsahu peněženky. Záměr takového zdražení je jasný – omezit počet kuřáků, nejlépe vymýtit ďábelstvo kouření úplně. Ale na druhou stranu, ne každý si dokáže koupit žvýkačky a nahradit tak uklidňující nikotin. To nelze. Pro člověka, který kouří přes dvacet cigaret denně, který kouří už několik let, ne-li desítky let, je to záležitost sci-fi. Neuskutečnitelná. Náplasti nepomáhají, touha po nikotinu je čím dál tím větší. Co dělat? Zapálit si. A kouřit dál. Takhle to někteří dělají. A jsou pro to dokonce schopni obětovat svoje chuťové buňky. Co mám na mysli? Kupování těch nejlevnějších cigaret různých značek a různých kvalit. Z brigádnické praxe ve večerce mohu konstatovat zjištění, že zákazníci, kteří si vždycky kupovali Petry nebo Starky, se najednou ptají po „levnějších“ cigaretách a kupují i takové LD, Viceroy a další. Na trhu je toho hodně. A pak…další možnost je černý trh. Nedávno nám v Polsku jedna paní nabízela za pět stovek celý karton malborek. Kdybych kouřila, asi bych si to koupila. Proč ne, když vás jedna krabička stojí dvacet pět korun. To je skoro za facku. Ale i tak není vyhráno. Časem se bude opět zdražovat. Ceny prý mají šplhat až ke stovce. To už bude teda něco. Stovka za krabičku. Ale myslíte si, že takhle přestanou všichni kouřit? Určitě ne. Znám spoustu lidí, kteří kouřit nepřestanou. Jak už jsem psala výše, buď budou hledat různé levnější náhražky, nebo budou navštěvovat trhy v Polsku, nebo si nakonec budou balit cigarety. Ale přestat nepřestanou, protože jsou závislí a ani nemají chuť to nějak měnit. Těžce pracují a musí si uklidňovat nervy. To je jejich vysvětlení. Tak proč ne, každý má svůj rozum. Každý si žije svůj život. Možná si ho kouřením zkrátí, ale i to je v podstatě jeho věc. Fakta, která říkají, že každý čtvrtý kuřák je postižen plicním onemocněním, se dají srovnávat s čísly hladovějících lidí. Nebo s počtem lidí nakažených AIDS. A můžeme hledat další čísla. A srovnávat a pak pochopit, že se jedná o uzavřený kruh. Vyjít z kruhu můžou jen nekuřáci. Můžou udělat krok stranou a smát se, protože ti nepláčou, když u pokladny zdrceně vytahují padesát korun za dvacet trubiček smradu.