O problematiku školství se nijak zvlášť nezajímám. Nevím přesně, jaké problémy se právě teď řeší, ale faktem zůstává, že od tohoto akademického roku máme nedostatek docentů. Čím je to způsobeno? Na ústavu bohemistiky a knihovnictví v Opavě, kde studuju obor Česká literatura, se většina dojíždějících docentů rozhodla, že budou hluboce uvažovat o tom, zda budou stále dojíždět na naši fakultu vyučovat. Důvodem je totiž zkrácení jejich pracovních úvazků. Všichni přednášející, kterých se to týká, jsou již důchodového věku. Přestože ještě loni tito zaměstnanci školy mohli vyučovat i patnáct hodin týdně, od letošního akademického roku je jim povoleno pouze šest hodin. Bereme-li ještě v potaz skutečnost, že náklady na dopravu si tito dojíždějící profesoři hradí sami, jelikož se nejedná o služební cestu, a připočteme-li k tomu dva dny týdně „zabité“ v Opavě, pak se nemůžeme divit nad jejich tápáním a vážným rozhodováním.
Vinou zkrácení pracovních úvazků profesorů nám letos neotevřeli spoustu předmětů, které náhle neměl kdo učit. Každá první přednáška, která se konala a kterou vedl (vedla) docent (docentka), jichž se tento problém týká, začínala slovy „nevím, jestli vás budu mít i příští semestr, situace je asi taková, že mi zkrátili úvazek a kvůli šesti hodinám vyučování týdně nemá cenu tady jezdit a zůstávat dva dny…“. Jeden docent ještě i při tomto smutném faktu zavtipkoval a prohlásil, že v Opavě nemá bohužel ani milenku, aby se mu ty dva dny alespoň takto oplatily. Ač je to k nevíře, je to tak. Můžeme se jen ptát, jestli zrovna tento postup, toto řešení je to správné. Je-li tento krok z důvodů ryze ekonomických – úspory financí, pak mě napadá otázka, jestli se šetří opravdu na tom správném místě.
Dalším problémem na začátku akademického roku je náš nový elektronický systém Stag, který prý bude bezchybně fungovat až po pěti šesti letech. Stalo se nám to, že jsme si bez potíží při zápisu mohli zapsat povinně volitelné předměty, které se letos ani neotevírají. To prý proto, že tento Stag má až moc dobrou paměť, takže přestože spousta předmětů nebyla rozvrhována, systém si je pamatoval a navrhl je studentům k zápisu. Teď jsme ve fázi čekání, jak to nakonec dopadne. Jedná se hlavně o tzv. „béčkové“ předměty, které nám po neotevření systém Stag na konci semestru okamžitě zhodnotí jako „nesplněnou povinnost“, což znamená jedině příští opakování, s čímž je zase svázán jiný problém, a to ten, že letos státnicujeme, takže nemáme kdy opakovat. Proto se teď přiřazují jednotlivé předměty nahodilým doktorům a magistrům, kteří je ze dne na den přebírají po zkušených docentech, kterým byl zkrácen úvazek, a narychlo se vymýšlejí samostatné práce, abychom si ten zápočet alespoň minimálně zasloužili. Možná to vypadá, že jsme na tom (my studenti) nakonec „vydělali“, ale vzhledem k tomu, že jsme si ty předměty navolili pro náš zájem a dopadlo to tak, že si budeme muset nanosit hromady knih domů a studovat je sami a napsat o tom odbornou práci, pak už to tak vesele nevypadá.
A jaká je vyhlídka do budoucnosti? Žádná. Zákony přírody fungují nemilosrdně. Mladým se dělá místo a kapacity se nemilosrdně odstrkávají stranou. Všichni jim přejeme zasloužený vědecký odpočinek při kávičce a dobré knížce někde na samotě u lesa, ale zároveň samolibě a tak trochu škodolibě si říkáme, proč to stihlo zrovna nás, že nám odchází takové autority, proč se to nemohlo stát až příští rok, kdy už budeme mít, jak se říká, „po všem“? Toť otázka.