Bylo opět babí léto a s ním volání přírody. I když vůbec netuším, odkud zrovna příroda sehnala moje telefonní číslo. Jsem člověk přírody znalý, ale raději dávám přednost marketům před výprodejem v přírodě.
Dědeček mě jednou přemluvil, abych s ním vyrazila do lesa. Takže jsem pro jednou oželela dary moře v mém oblíbeném salátě a vydala jsem se s ním pro dary lesa. Z postele mě vytáhl kolem šesté. Hodila jsem na něj ten nejnevraživější pohled, který by podruhé zabil i mrtvého, a zeptala se: "To v lese otvírají tak brzo?" Nedalo se nic dělat.
Hned ze začátku mě překvapilo, že jsme si museli vzít košíky vlastní. To u nás v sámošce je mají k dispozici. Zatím co dědeček se rozplýval nad širokým sortimentem hub a jiných lesních plodů, já jsem žasla nad nedostatkem obalového materiálu. Místo mikrotenových sáčku, do kterých bych vybrané zboží zabalila, jsem v keři našla maximálně obal od Margotky. Už vůbec bych se ale nezmiňovala o pořádku. V letních měsících tu měli možná nějakou brigádnici na výpomoc, ale teď počátkem podzimu se tamhle za stromem povaluje jeden hřib a až kdesi za dalším keřem u potoka jsou další dva. Místo úkladně rozdělení borůvek a malin v samostatných sekcích se jedna větvička borůvčí proplétá do maliníku. A jak si má pak v tomhle nepořádku člověk vůbec vybrat? Dědečkovi asi ani nevadilo, že zboží nekupuje čerstvé a že tu už několik dní leželo bez jakéhokoliv ladu a skladu a za nestabilních skladovacích podmínek od 15 – 35 °C.
Ať už tak či tak, s dědečkem jsme prošmejdili celý lesní market a odešli…bez zaplacení. A to se vyplatí!
Leňula