"Jak nudný, prázdný a spokojený byl můj život, když jej nenaplňoval upřímný hněv!"

Jak se to jen mohlo stát? Kdo to dopustil? Ne, už tomu prostě nemůžu věřit. Něco tak odporného a příšerného se nedá přijmout bez jediného slova. Nemůžu jen tiše přihlí-žet, musím vykřičet všechen hněv, který se ve mně bouří. Můj svět měl svá pravidla, ale najednou se všechno převrátilo, neče-kaně a zákeřně. Jako krutá zrada. Jako podivná hra osudu, jejíž bezmocnou mari-onetou jsem já. Do života mi vtrhlo temné Zlo, které ničí a bortí mé představy, neú-prosně je drásá, zasazuje jim tvrdé rány. Je stokrát horší než noční můra, protože je opravdové. Chci ze sebe všechnu zlobu vykřičet a v jediném okamžiku nechat explodovat nenávist a vztek, uvolnit tem-nou nespoutanou sílu, která se ve mně hromadí a pálí jako roztavené železo. Tou-žím udělat něco obrovského, co by dokáza-lo všechno změnit, ale nejde to. A tím jen roste hlodavý pocit, který mi zahltil celé vědomí. Strašlivý a neutišitelný hněv.