Jestliže mám hned na druhý den zapomenout na vše, co se stalo, nemá smíření pražádnou cenu. Jen dobrá paměť je dokáže pozvednout mezi ctnosti.

Snad to právě takhle má být a dluh je splacen. Po všech útrapách, po každé z bolestí, po všem, co se stalo i co se stát mělo, konečně nacházím usmíření. Ve špičkách prstů stále ještě cítím chvění, ale v duši mi dřímá klid a odpuštění. Z mých vzpomínek zmizela všechna hořkost, nenávist se otupila, výčitky utichly. Jako by se přede mnou rozevřela kniha života a v ní stálo všechno to, na čem záleží i na čem vůbec nesejde. Najednou je všechno tak jasné, tak průzračné a já vím, kam a proč mě vedou má rozhodnutí. Kdesi uvnitř sebe cítím uvolnění i strašlivou únavu, možná pořád ještě trochu trpkou, ale příjemnou a tvořivou, která mi dává sílu jít dál. Všechno to zlé je teď pryč a já jsem bohatší o vzpomínky, myšlenky i touhy, o další kousek svého lidství. Minulost je dopsána a já mám před sebou čistý list, na který můžu načmárat cokoli jen budu chtít. Odteď je to jen na mně, nemůžu se vymlouvat. Zase mám možnost volby. Zase mám svobodu.