Za nocí, kdy stíny žijí, tančím na hrotech snů....
Za nocí, kdy hvězdy jsou blíž, jsem všechno a nic...
Jsem Šahrazád a svým tělem vytepávám do vzduchu tisíc příběhů. Penízky cinkají, chladně září a mé závoje jsou temně rudé.. Jako víno, co leskne se Ti v poháru... Víří vzduchem, klesají jako poslední lístky padající ze stromů na podzim a pak náhle v jediném okamžiku znovu ožijí... Vzlétnou... Rozčeří vzduch... Vlní se a krouží ... Rudé záblesky míhající se okolo mě... A mé tělo je rozechvělá struna... Proplétám se hudbou s hlavou zvrácenou nazad... A jsem oheň v hlubinách žil... Jsem dým i plamen.. Jsem píseň tryskající do šera... Jsem sama Hudba...
Za večerů, kdy měsíc září, mám stovky tváří...
Jsem bard... Rozezním svou loutnu a nechám srdce vykrvácet u příběhů dávno zmizelých v čase... Jsem devátá vlna moří a mé slzy hoří... Jsem královna ztracené země s korunou z vyhaslých hvězd a v záři ohňů slavnosti podávám Ti číši... Jsem žena, stojící osamoceně na kraji křídového útesu, s vlasy zběsile trhajícími vzduch, a mluvím k oceánu... Jsem poutník, co kráčí stále dál a jeho cesta vine se mezi životy... Jsem bojovník, co tasí meč a padne za to, co nikdy nebylo, ale jednou bude....
Za soumraku, kdy vzduch voní po dešti, jsem vědma, co z kůry stromů věští... Jsem Dryáda s vlasy jako šlahouny ostružiní a voním mízou a pryskyřicí... Jsem vítr.. Slyšíš?... Fííííííííííííí.... Šeptám Ti za oknem... Otevři ho... Otevři ho a uvidíš... Tam mezi stíny v lese... Tam pod nebem a korunami... Tam víla tančí... Vlasy jak mračna co táhnou ze západu....Vlasy jak bouře... Jako vůně kouře... A tělo se do noci chvěje..... Tam tančí víla, oči jak labyrint... Oči jak modlitba, kterou jen málokdo uslyší.... Náhle zastaví se... Strne... Zastaví se a pohlédne Ti do tváře... V očích hloubka tůní, hvězd záře... Rty se stáhnou do úsměvu.... A sama země do duše Ti zašeptá: "Tato noc patří Tobě... Zůstaň nebo jdi... Tvá je volba...."
O půlnoci, kdy čas stojí, jsem hřích... Sen, co zahoří v mysli jako vích... Jsem hřích, v pramenech mých vlasů vlní se hadi a líbají mi spánky... Jsem přízrak s očima jako propasti a konečky prstů hladím štíra v dlani.... Jsem hřích a jsem nevinnost.... Jsem do země jabloní most... Mám oči laní a tichounce zpívám ze spaní...
Za nocí, jako bude tato, jsem všechno a nic.... Jsem to a jsem mnohem víc....
Lerilain