„ Jestli jsem gay? Koukej!“. Vzápětí chytl mého vysněného borce za zadek. Ten se obratem otočil a šokovaně na mě zíral. Jindy bych si jeho pozornosti užívala plnými doušky :o) Bohužel či naštěstí, mu došlo, že má ruka nemá rozměry, jenž stále cítí na pozadí.
„Posiluješ, že? Nebo často běháš. Na omak se to vždycky pozná!“
„Co tttto toto?“ vykoktal ze sebe nebožák, pravou rukou se stále držel za atakovanou zónu a levou hystericky mával, jen aby můj kamarád neměl příležitosti opakovat svůj útok na jeho,již potupené, partie.Valil na mě ta svá krásná kukadla a já se jen zmohla na soucitné pozvednutí ramen. Fópa? Trapas nadživotních rozměrů? Kolaps? Ne, jen neuvěřitelně komické pojetí zkušenosti, která se určitě hodí do života každého heterosexuála :o).
Naše, vlastně jeho, oběť se ohradila: „To, do prdele, nemůžeš!!“ Chudákovi nedošlo, že si sám přitopil, správně volená slova a můj výbuch smíchu na sebe nenechal dlouho čekat.
Otočila jsem se ke kamarádovi: „Jasně, to přece do prdele nemůžeš!!“ :o))))
Myslím, že mít můj borec mobil po ruce, volá na nás zásahovou jednotku z Bohnic. Na zadek mu zaútočil homouš s uřechtanou blondýnou v patách. Kamarád k němu přistoupil, borec paralyzován jeho drzostí zůstal stát, kamarád následně dodal: „Můžu ale nemusím,“ a poslal mu vzdušný polibek. Pak odkráčel jako král.
Skvěle, jediný sympaťák z celé třídy, a teď, když ho budu chtít pozvat na rande, vytáhne na mě soudní příkaz o zákazu přiblížení v okruhu jednoho kilometru, fakt díky!
„Do včerejška sis stěžovala, že si tě ani nevšímá. Vidíš, od teď tě nikdy nepřehlédne!“ Oba jsme se začali smát.
„Že chceš vědět, jaký byl?“
„Kdo?“
„Ten jeho zadek!“
Něco jsem nervózně zamumlala a sklopila oči. Ale, do háje s tím, jasan, že to chci vědět!!
„Neřeknu, zlato, musíš si ho omakat sama :o))))! Cítím, že má orientace je ti již známa:o))!
Komu by s touhle názornou ukázkou nebyla, že? ;o)
nemo