Chci ti dnes vyprávět
Milý příteli
Jak náš svět
O němž jsme my dva
Věděli
Upadl v prach.

Skončil jako hnijící torzo raněné zvěře
Hanobící krásu zrození
Láska je dům, co nemá dveře
A místo hlasu plive ozvěny
Vzdej se!
Na cestě trápení.

Osud nás štve pryč
Přec jsme si souzení
Přijdu zase večer a ty spíš
Tulíme se k sobě, vlastními těly zmlácení
Doteky spěchám
Zapálit noc.

Chci ti dnes vyprávět
Prve potkal ji na schodech
Vězněná jako květ
vyrvala ze mne dech
A já zapomněl
Zalévat samolibost.

Místo vyprávění
Zavřu notes protivný
Nekonečné psaní a krátké rozloučení
Počítám minuty jako dny
A nemůžu
Zapomenout.
Jakub Kladníček