Když 11. září 2001 prolétly světem hrozivé záběry zohyzděných amerických dvojčat, snad každému naskočila husí kůže. Když Korea či Írán nadneseně testují nové raketové technologie, tuhne světu krev v žilách. Ale když Spojené státy nabídnou Česku možnost podílet se na obraně celé Evropy, zvedne se silná vlna vzdoru. Tato tsunami již téměř tři čtvrtě roku cloumá Českou republikou a neúprosně upozorňuje Východ. Když ovšem USA přišla na začátku roku s nabídkou radaru, možná čekala spíše poklidný průběh, ba dokonce potěšení. Kdyby měla takováto názorová povstání rozbouřit Spojené státy při každé myšlence nového zabezpečení… už bychom na mapě asi nenašli obdivuhodnou kontinuitu United States of America. Jeden preventivní systém v Brdech je zkrátka proti americkým základnám jehla v kupce sena. Přesto místo hlídkování zatím jen zastrašuje občany našeho státu. Že má za úkol zachycení raketových útoků a následné upozornění je známo kdekomu… Ovšem negativních ohlasů typu: „ Vždyť nás Východ zbombarduje!“ jsou plné nejen hlasité seniorské rozhovory, ale i mnohé internetové servery.
Korea, Japonsko i Írán by nad americko-českou dohodou možná jen ledabyle mávli rukou, pokud by si chystaného plánu vůbec povšimli. Ovšem Česká nerozhodnost se bleskově postarala o opak, tedy spíše o komické manévry. Východní blok zemí může dnes, zdá se mi, vnímat radar spíše s nadhledem a úsměvem na rtech. Tedy perspektiva základny je lehce otřesena.
Můžete se ale opovážlivě zeptat, zdali jsou výhledy do budoucnosti vůbec na místě… Zdali má cenu se zaobírat vytyčenými cíly… Zdali se Česko nerozhádalo zbytečně… Protože při naší nerozhodnosti může kdosi jen ztěží oznámit, že radar má v Brdech ambice. Protože zdaleka není samozřejmostí, že výstavba vůbec začne. Mnozí totiž bezmezně touží po svobodě referenda. Neváhají sepisovat petice, zaslepeně shánějí nekonečné sloupce podpisů. Nejspíš zbytečně, ale kdo ví… V omezenosti vlastní naivity totiž zapomínají na zásadní parlamentní pravomoc, která veškerá uvedená snažení legálně neguje. Vsadím se, že to bude právě legislativa, kdo nakonec řekne stavbě ano či ne. Ovšem o tom, že všichni poslanci a senátoři zvednou poslušně ruku PRO, si mohou Spojené státy nechat jenom zdát. Kdo ví, zdali některý z klíčových politiků nebydlí v Míšově, či v okolí Brdských lesů nenavštěvuje občas příbuzné. Za nedělní příděl svíčkové by někteří Češi odhlasovali cokoli…
Samozřejmě, že naši odborníci bleskově provedli hygienické testy, jejichž výsledky
dopadly jak jinak než na výbornou. Pokud budou občané poslušně dodržovat danou ochrannou zónu, jejíž hranice by byla vzdálena 800m od samotné budovy, jsou mimo obávané poškození zdraví. Nařiďte ale tchýni, ať na procházce s vnoučaty honí neposlušné děti v zakázaném pásmu… A všichni víme, jak dokáží být zvědavé…
Obavy jihočeských občanů zkrátka stále neutichají. Stát proto neváhá s realizací speciální internetové stránky, jejíž obsah by měl lidem podat veškeré uklidňující informace. Jakou má ale vláda jistotu, že se lidé budou po radaru shánět všude možně?! Raději tedy nastrčila lidem pod nos Tomáše Klvaňu, do té doby veřejnosti neznámého byznysmena. Je ale k zamyšlení, zda nejde jen o dalšího lobbistu a zda právě v něm najdou lidé osobu, která chce upřímně hájit jejich vlastní zájmy a tvořit jakousi spojku mezi lidem a vládou. Občanům zkrátka Klvaňa moc nevoní, neví totiž, zda nekáže o základně zlato jen kvůli finančnímu přivýdělku. Vzhledem k jeho vysokému postavení v americké tabákové firmě ale nejsou finance nejspíše tím pravým důvodem… Že by posílení a zviditelnění ega..? Či šikovný způsob, jak získat s předstihem informace v rozhodování vlády o tabákových výrobcích… tak zásadní pro již zmiňovanou americkou firmu, chrlící do Čech tabák v mnohých podobách ?