Ještě předtím, než budete pokračovat ve čtení mého příspěvku, bych rád předeslal, že můj názor se určitě nebude shodovat s názory jiných čtenářů a byl bych rád kdyby se u tohoto článku objevilo pár smysluplných komentářů.
Můj pohled na vzdělání se měnil s postupem času asi jako u každého z nás. Základní škola by nám měla vytvořit kladný vztah ke vzdělání, naučit nás co nejlépe základy, na kterých pak můžeme stavět dál. Je mi 17 let a určitě se divíte, proč nějaký student vám tady píše věci, které jste slyšeli stokrát, ale zpět k tématu. Člověk na základní škole nevěnuje učení moc času a raději se baví s kamarády, vyzkouší první cigaretu a vyzkouší všechno to, co puberta nabízí. Já osobně jsem se dostal na základce, asi v šesté třídě, do takové typické party, která nenávidí učitele, hraje si na frajery, nadává na všechno a na všechny atd.. Na učení jsem kašlal, dělal do školy jenom když byla potřeba. Zlom přišel v půlce osmé třídy, kdy našim doma došla trpělivost a já dostal do konce školního roku domácí vězení. A tak jsem se musel začít učit. Dopracoval jsem se mezi ty nejlepší v naší třídě. Pak přišli přijímačky na střední školu. Všichni tenkrát měli nově na výběr pouze jednu školu, bohužel už si člověk nemohl nechat nějaká ta "zadní vrátka" kdyby to náhodou nevyšlo. Dostal jsem se na kvalitní SOŠ, na které jsem do dnešních dnů. Ten kdo ví jak to na střední škole chodí, určitě potvrdí, že tam už přestává do určité míry legrace. Ostatně také záleží na obtížnosti studia a dalších okolnostech.
Hned v prvním ročníku jsem poznal tu chybu, kterou jsem na zá-
kladce udělal, než jsem se začal po posledním varování rodičů učit. Začal jsem proto postupně zaplňovat mezery, a to z vlastního zájmu. První polo- letí v prváku bylo klíčové a dopadlo pro mě dobře. Bohužel jsem se poté nakazil "nemocí neustálého učení". Z pár dvojek a trojek jsem se v druháku dostal na vrchol (= jedničkář). Všichni si o vás myslí, že jste šprt, který všechno ví a nemusí se učit, ale já doma dřel a dělal. Teď mi to základka oplácí, dojíždím na to, jak jsem byl nezodpovědný, neochotný se učit, ty dva roky flákání na základce nikde nezmizí. K čemu mi je, když zvládám analytickou geometrii, logaritmy, umím programovat a kdoví co ještě, když neumím perfektně zhlavy odčítat či násobit desetinná čísla nebo počítat se zlomky. Přitom právě tyto počty jsou vám v praktickém životě k něčemu. Já osobně bych se nazval "hloupým jedničkářem". Určitě vás už unavují ty moje žvásty co tady píšu, ale já to musím někdě vypustit, nemůžu to dusit v sobě. Vůbec nechápu lidi, kteří si myslí, že skoro nic dělat nemusejí, že ono jim to do hlavy nějak vleze, udělají maturitu a jsou za vodou.
Pár vět závěrem. Dokážu si představit, že byste mě někteří za to, co jsem doposud napsal, zadupali nejraději do země, ale nebojte se, já vím co to je za odpor učit se něco, co vás vůbec nezajímá. Tak to je vše, co jsem chtěl říct, pokud máte ještě sílu číst, můžete si přečíst několik mých názorů za kterými si stojím (nebojte se nic převratného to není).

1. Absolutně nesouhlasím posuzovat člověka podle toho jaké má
IQ.

2. "Vše" se dá naučit, stačí jen chtít.

3. Absolutně nesouhlasím s tvrzením, že ten kdo nemá talent na
matematiku se ji nikdy nenaučí.