Když Michaela Maličká před několika lety sama z důvodu sympatií kontaktovala tehdejšího kolegu, zdaleka nemohla ani tušit, jaký je to osudný krok. Petr Drápal, Michaely čtyřměsíční spolupracovník ve službách pražského letiště Ruzyně, již tehdy zaslepeně toužil po bližším poznání oněch gigantických žroutů ropy, letadel, a s nimi spojené letištní haly. Práce za přepážkou právě zde se mu splnila a on začal konečně žít. Ale na jak dlouho….pouhé čtyři měsíce si Drápal užíval svůj život naplno.
Protože po velmi krátkém vztahu s Míšou, tehdejší původní iniciátorkou, začalo Petrovi peklo. Ale jak mohla Michaela v těchto dobách tušit, že její možná jen nevinné, začáteční hrátky způsobí dne 17.7.2007 Petrův kolaps a její skoro až mučednickou smrt?!
„ Drápal souloží se svým psem, a dokonce jej nabízí k podobným činnostem i dalším lidem,“ zněly Michaeliny poťouchlé připomínky krátce po partnerském rozchodu. Ale pozor, povyk, který způsobili nebyl zas až tak nevinný, ba dokonce se ani nepodobá dětským záležitostem, jak bychom mohli z akce předpokládat. Právě následující reakce totiž znemožnila panu Drápalovi jakýkoli způsob zaměstnání u jakékoli letecké společnosti. Jakoby všichni začali hloupostem, za jaké Petr dané žerty považoval, věřit. Jakoby se všichni pomátli. Petrovi se hroutil svět…
Nepracoval, potuloval se po letišti a nekonečně posílal vlastní životopisy snad všem leteckým společnostem. A odezva?! Žádný telefonát, žádný dopis, žádný fax. Nic. Ví to všichni. On ale letiště potřeboval, potřeboval tam pracovat a žít. Udělal by pro to cokoli. A musím uznat, že zkusil hodně…dioptrické brýle, jemné vousy, a dokonce…místo Drápala Hanuš. Prý, že všechna komická a nápadná jména zavrhl. Aby jej nepoznali. Ale říkám si, když jej odhalili i jako obyčejného Hanuše, nemusel se tolik zabývat otázkou zdali lepší Hanuš, Koktavý či Hrbatý. Možná kdyby vybral druhou možnost, alespoň by v něm nehledali Drápala, ale vadu řeči.
Petr byl každopádně po několika měsících natolik odzbrojen silou porozchodových problémů, že neudržel svoji psychiku pevně v hrsti a bez špatného svědomí se rozhodl pronásledovat Michaelu. Dívka by musela být slepá, aby si toho nevšimla a pevně nebojácná, aby obtěžování nenahlásila. Ale Míša měla naprosto normální pud sebezáchovy, proto si svůj strach nenechala pro sebe. Petrova diagnóza zněla: Odsouzen na šest měsíců za sledování a obtěžování. Půl roku klid. Ale Petr to nezvládl. Psychiku měl silně narušenou, navštěvoval psychology.
Ale kdo by tehdy předpověděl, kam emoce vyústí. Nikdo. Ani sám Petr. Předpokládám ale, že když v noci na 17.7.2007 mířil k Michaely domu s tupým předmětem v ruce, měl už budoucí vrah v hlavě zcela jasno. Pár minut na to Michaela nejspíš proklínala sama sebe. Že toho vraha vůbec jednou upozorňovala. Sama na sebe.