Dnes jen měsíc svým ohněm plane,
Dnes zpívá o té, co nocí tančí než slunce vstane.
Ve vlasech pírka havraní,
v očích soumrak i svítání.

U rtů sráží se dech,
pod kroky tiše šeptá mech.
Nocí stín se míhá…
Nocí běží.. tančí.. víla divá…
Je světlo.. Je plamen..
Je vzdech, když plášť sklouzne z ramen..
Je ticho, když mnich zašeptá Amen…
Je píseň Lesa… Je Země, Bystřina..
Sen, co nad ránem začíná…
Běží… Letí tmou..
Pak náhle stojí před tebou..
S úsměvem rozevírá náruč svou..
A obloha… Obloha září,
když pírka jejích perutí pohladí Tě na tváři.
Tiše šeptá: „Odpočiň… Neměj strach…
Já nezměním se v prach…
Pojď… Setřes tíhu z ramenou…
O mě opři hlavu znavenou..
Jen klidně spi…Tvým přístavem ať je náručí mé..
Teď k Tobě nemůžou běsi a sny zlé…
Najdi mír a klid.. Zapomeň na trápení..Aspoň pro teď.. Pro tuto chvíli..
Odpočiň v náručí vílím…“
Lerilain