Mnohá prasata si začala stěžovat na MHD pro nadpřílišnou spotřebu jejich produktů. Mimoto si i lidé stěžují na tuto žalostnou situaci.
Já osobně produkty prasat mám ráda a můžu je všude. Moje nejoblíbenější je tlačenka a na tu si zrovna nejvíce lidí stěžuje. No a není se jim ani co divit. Ono stát na přeplněné zastávce s vědomím, že se ani do autobusu nevejdete, je stísňující.
Otevírá to však novou disciplínu na olympijské hry a to „vtlač se do busu“. Kolem vás se doslova rozmohou prasečí jatka. Kvílení prasat proniká do morku kosti a pak jen vidíte všude tlačenku a několik lidí ze šunkou. Výherci, kteří překonají tyto jatka, se můžou radovat, že se ocitli v nedýchatelné kraksně s lidmi válejícími šunku. Často se tímto výhercem stávám a za sebou nechávám slabší hráče. Jak se říká: „ ve hře neznám bratra“ anebo babičku. Uvnitř autobusu se odehrává další disciplína a to „větší pysk vyhrává“. V takovém autobuse, kde je prasečí tlačenka, kde se válí šunka, je výhra v této disciplíně nutností pro zachování hrdosti. Disciplína začíná v momentě, kdy řidič začne řezat zatáčky. Na hlavu mi začnou padat věci. Jsem neustále vymršťována tu na babičku válející šunku, tu na dědečka a zase na babičku, na krásného fešného mladíka, jenž je doslova oběti tlačenky, a k mému znechucení zase na babičku. Jako první v této disciplíně se projeví důchodci. Chtějí očividně první předvést jaký „pysk“ jim za ty roky narostl. Začnou mi hubovat: „ Za našich mladých let se chodilo pěšky. My jsme byli slušní. Nepadali jsme na chudinky babičky.“ Celý tobogán slov. Já však vyhrála první disciplínu a nenechám se v té druhé porazit! I přesto však má můj obdiv. Změnit se z milé, hodné holčičky na důchodkyni s takovým „pyskem“, to dá práci. Moje největší zbraň v tom souboji nesmí být obrana ani obhajoba, ale zdánlivá prohra. „ Moc se vám omlouvám, stará paní. Můžete vidět, jak to tady všude hází. Mým záměrem vskutku nebylo přistát ve vaší náruči. Kdybych si mohla vybrat, k vám bych určitě nespadla.“ Stařena zmlkla. Prohrála. Avšak cestující šunky válejí dál a tlačenky neubývá. A tak disciplína nekončí a otevírá se nový souboj s nástupem dalších vítězů první disciplíny s množstvím šunky a tlačenky. Řidič vidí, že stará herka se už víc napresovat nedá, víc tlačenky a válející šunky není možné sem nacpat, ale stále huláká: „Suňte se do zadu, vy holoto! Tady ještě musí vlézt lidi, tlačenka a šunka!“. Moje příležitost: „Hej pane, já přes stěny, šunku, tlačenku ani přes lidi chodit neumím. Sme tu napresovaní jak v dobytčáku. No vlastně s těma prasatama to vypadá, že sme v dobytčáku. Ale i tak, si je o mě za mě dejte na střechu, sem nevlezou!“ Chudák tahle herka, sotva dýchá, v kopci vzdychá a řidič ji nemilosrdně pohání dál a kleje. Jsem vítěz i další disciplíny. Teď jen poslední: „hybaj ven!“. Zdá se být nejtěžší, ale je to jen doklus do cíle. Ta stará herka se svým nemilosrdně napěchovaným obsahem vás sama vyplivne jak velryba Jonáše.
Vítězství v této olympiádě znamená přijít včas. A kdo je prasečí aktivista nechť chodí pěšky. Sníží tím o kapku stavy tlačenek a šunky. Avšak k MHD tlačenka a šunka patří jak ke svini chvost.
Sipora