"Silné hodnoty vytvářejí silnou kulturu"

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

Jsou lidské hodnoty už jen pouhým klišé jako citáty o nich? A jak vůbec vypadají? Čím se cení a kdo je zná a umí s nimi naložit?

Zajímalo by mne, kam se v dnešní době ztrácí lidské hodnoty. Někdy se mi zdá, že o ně zakopávám při cestě na autobus. Jindy pozoruji lidi, jak se jim trousí z kapes jako duhové kuličky.

Co je dnes pro lidi prioritou? Kam směřují? Kam spěje svět? Nechci mluvit o businessu a světové ekonomice. Ani o školství (i když by si to zasloužilo) a ani o zemích třetího světa... Chci, aby se lidé soustředili na ústřední bod toho všeho... totiž na sebe sama. Neustále všichni kritizujeme situaci ve světě, v republice, ve městě, v práci, v rodině...a konečně, jsme nespokojeni i sami se sebou. Naše nepokoje ale zpravidla vždy pramení z nás samých. Kam se poděla dobrácká lidská srdce? Pohltila je do svých jícnů ona notoricky známá a neustále omílaná ekonomická krize? Nebo se dobrota zastavěla finančními centry? Ale možná se taky vytratila s pokácenými a zdevastovanými lesy.

A co s tím? To už lidé nikdy nebudou přátelští a přestali trvale doufat v lepší svět? Ve svět, kde si vzájemně pomohou, kde nevládnou intriky a dohady? Může ještě někdy svět takový být?...a vlastně... Byl někdy takový, nebo nám jej jen vštěpovali pohádkové knížky a princové nám těmito báchorkami šermovali před dětskými nosíky? Kolik toho člověk musí udělat aby byl svět jako ty pohádkové knihy, aby dobro zvítězilo nad zlem a zlí draci byli poraženi?

Tak mě napadá... Dnes je ona lidská dobrota, štědré srdce spíše obrazem hlouposti a naivity. Z lidí se vytratila ta jiskra, která je činila lidskými. Dnes se každý třpytí od hlavy k patě, div, že se za ním neženou plameny... ale většina z nás - LIDÍ - má srdce z ledu.

Nechci moralizovat, ani radit jak má svět vypadat... protože to samozřejmě nevím. A kdo vlastně ano? A kdo ví, možná je tohle správný směr, kterým se dnešní člověk dere skrze společnost někam dál... Ale ruku na srdce (klišé - neklišé), vážně se cítíte takto dobře? Je podle VÁS tohle životní náplň jednoho bytí, které jsme dostali v šanc? Je smyslem života potápět slabé a drát se na špičku pyramidy těch nejsilnějších?

Nemůžeme měnit svět, pokud budeme stále těmi stějnými lidmi, ale jsem si jistá, že každý by jej chtěl, byť jen píď, pootočit. Ať už dáte jeden ze svých třpytivých kousků na charitu, nebo pojedete do Afriky stavět dětem školy, nedělejte nic z toho pro prestiž, pro peníze... ale prostě jen pro to, aby byl svět hezčí, abyste udělali někomu o něco lepší den. Ony totiž hodnoty bytí spočívají z veliké části v tom, jak vroucně jsme je schopni je prožívat. Hodnota našeho člověčího života je závislá na hodnotách, které jsou v nás. Lidé si stvořují svůj lidský svět. Je v něm to, co do něho vkládáme, jak řekl páneček jednoho drsnosrstého teriéra.

Komentáře

Proč své otázky a úvahy

Proč své otázky a úvahy nesměřuješ na ty, co místo blýskavých cetek nosí diamanty a přitom třeba do práce ani nechodí? Proč by ženská, která si za svou práci může dovolit akorát bižu a je sice blýskavá, ale dělá jí to aspoň trochu radost v té bídě, měla přispívat z toho mála na charitu? Proč nepřispívají ti bohatí? Tam obcházej a poučuj. Kolik oni dávají na charitu v poměru k vynaložené práci? A kolik ti platí za těch pár řádků? Za tu podlost?

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

Přečti si to znovu...

Víš, asi si zcela přesně nepochopil/a, co tím bylo myšleno. Ono to třpytění nemusí být zrovna z odlesku šperků, ať už bižu, jak píšeš, nebo broušených diamantů. Nekritizuji lidi za to, že nedávají paníze na charitu. Nenabádám nikoho, aby ze sebe strhal šperky a vhodil je do první připravené krabičky. Jde o tom, aby lidi byli lepší sami ve své podstatě. Aby se k sobě chovali lépe... a nejde o postižené, či nějak jinak znevýhodněné. A vidím, že právě pro tebe je určen takový..nevím, článek, názor... Jde prostě o dobrotu lidských srdcí (mnozí budou asi opět hovořit o klišé - ale klišé nemůže být něco, co neexistuje a já mám dojem že dobrota se vytratila - byla-li někdy skutečnou)... Takže ještě jednou... Nepíšu o přispívání - mimo jiné upřednostňuji sama přímou pomoc a ne pár kovových oblázků vhozených to zalepené krabice - když už bychom hovořili o té charitě. Takže jde o lidskou laskavost a pochopení...ne k malomocným...tedy, nejen k nim, ale ke svým blízkým. Být jim nápomocen - prostě jen tak... Být sám pro sebe lepším člověkem...ale to nesouvisí s charitou a s přispíváním peněz. Chápeš...někdo může na charitu přispět statisíce - ale to jej ještě nedělá lepším člověkem !!!

Četl/a jsem Tvůj článek

Četl/a jsem Tvůj článek znovu, ale mám dojem, že opravdu nabádáš k charitě. Dále s Tebou nesouhlasím s názorem, to co vložíme do vztahu se nám vrátí. Bohužel, skutečnost je taková, že vlastně je to o štěstí ... někdo může říci požehnáním ... někdo řekne osud, když se nám dobrota vrací. Znám osoby, které mají zásadní charakterové chyby, a aniž se snaží, vztahy mají plusové. Naopak znám mnoho slušných lidí, kterým se slušnost nevrací. Bohužel. Choď světem s otevřenýma očima, nevěř frázím a klišé, měj svůj názor, protože za hezkými slovy a úsměvy se skrývá zrada a lež. Neidealizuj si nikoho, vyhneš se tak bolesti.

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

A to je práve ten problém...

A to je práve ten problém...tenhle způsob uvažování směruje již po generace tam, kde se v současné době ono "dobro" nachází. Opakuji znovu, že k charitě nenabádám - ne tedy finanční pomocí. Ony třpytivé cetky nemusí znamenat pouze šperk, nýbrž to povrchní chování jako takové. A kus z něj bychom měli čas od času obětovat a být lepšími. A sice píšeš, že se dobré nevrací (ne vždy), ale nejde přeci o to, co z toho, že jsem laskaví, máme, ale jde o to, že takoví jsme. A když by takový každý byl, nesetkávali bychom se pak s těmi ranami (od jiných lidí - nikoliv z nedostatku štěstí), co život přináší. Nikoho si neidealizuji - kdyby tomu tak bylo, nevznikl by tento článek. Jen si myslím, že lidé jsou ve své podstatě dobří... A jestli lidé žijí tak, že se pak na sebe nemohou podívat do zrcadla a něco si nalhávají, já asi budu mít na čele napsané velké klišé, které se mi každou noc obtiskne do polštáře a umaže mi tváře, ale budu hrdá na to, jakým jsem člověkem...

Žijme svůj život tak,aby jsme nikdy svých činů nelitovali

Po přečtení Tvého článku s Tebou musím plně souhlasit,ano lidé jsou dobří,ale mají jiné hodnoty,nebo si je neuvědomují anebo jim dávají jinou váhu.....svět a lidé v něm jsou dosti zkažený,sobecký,nepřejícný a zlý.. jak by tento svět byl šťastnější,kdyby se všichni lidé k sobě chovali vřele a přátelsky..važte si všech lidí a všech věcí,pomozte každému,kdo by Vaši pomoc potřeboval...utrhněte kus svého chleba,aby neměli ostatní hlad,půjčte promrzlému svůj kožich,aby alespoň na chvíli cítil teplo,svého partnera vždy milujte natolik,jako by den s ním byl pokaždé ten poslední,dejte ruku do ohně pro svoji lásku,za sílu a úctu položte svůj dech..nemějte strach i když se Vám to nikdy nevrátí,ano lidi jsou lhostejní,ale dělejte to dál. Buďme alespoň my těmi lepšími a dobrými..vždyť naše štěstí se odráží v pomoci k druhým,tento svět nás stvořil,abychom činili dobro a zanechali tu po sobě sud moudra a lásky..jsem hrdá na to jaká jsem,s radostí se dívám do zrcadla a vážím si svých hodnot mé dobroty,spravedlnosti a milosrdenství..jen lituji lidi,kteří jsou bezcharakterní a ubližují kam se jen podívají..

Obrázek uživatele Veronika Panovčíková

Mé srdce plesá !!!!

Mé srdce plesá...děkuji za pochopení.