Je pozdní večer, hudba hraje,
jak je to s časem?
kolem vlaje…
Nestíhám, rmoutím se, trápení…
ach starosti.
Cítím tlakové napětí, duše již sílí, tmou se potácí,
mé tělo je v pevném sepětí,
láska již mizí…
se ztrácí.

Harmonika zní mi v srdci,
snad v mozku, ne?!či v paměti?
Ach zmatek je pánem, drží v pěsti…
Ach koho ale, snad děti?
Ne, nevzdám se, děcka nedám!
bojovník nebyl bych pravdivý,
jak ale snášet vše…běda, běda,
vždyť život končí mi…
za chvíli…

Ach opravdu z boje utíkám?
Věnuji Onomu svoje tajemství?
Vzdávám se, raději,
ne zbohatlíka…!
Dceruško, radím Ti v naději,
ať nečeká Tě trápení.
Proč, lásko trvalo snad pár let,
co jsme sami žít museli?
Proč?!
Proč, Mistře, proč náhle přichází takové nucení?

Zalévám tváře,ony hoří,hynou…
Zalévám slaně,snad vodou mořskou,
nebojím se ale o sebe,
nýbrž ze strachu o vás čerpám z hlubin,
stydím se okrádat oceány,
neplašte však,
jen trestný čin…

Létám snad v naději, že plamen zhasne
a samotný zůstane svět?
Jak jen se dotknout touhy své
Společně, bez spádu nutného?!!
Plánuji,asi se zblázním…
A co když uteču?
Bojovník ale již nebudu vůbec
Nevadí, beztak jsem porušil zákony,
život je poklad a žití touhou,
však já toužím…
jen samotu pouhou…

A co,když nastane zdvořilý problém?
A co, když čas se snad na chvilku vypne?
Nesmím jen přestat věřit naději,
ach, ta smrt… ne…
vím,že potřebuju,
vím,že smím,
ale snad lépe než zbabělý parfém
pomůže tomu rychlost,
vím, že vím…

Pomoc, ach dcerunky, již si zde lehám,
bolestí cítím svá záda se pnout,
pomozte lásky,že by klam?
Ach, překonám trápení,
koleje kloužou,
přesto je suché ráno…slunce…
Možná jen nebe z rána plakalo,
možná,že olej…
pomáhá tření.

Netuším,nikdy jsem nezkoumal…
Ne! Už se blíží, šílená síla mnou lehce híří…
Ten obraz zhrození, snad už jen naposled,
Jen, vrahu, nebrzdi…
...CHCI UŽ Z VĚZENÍ…