Smutný smích

Je tu láska a sní i hřích
Slyšíš svůj pláč, taky smích
Pláčeš, nevíš pro koho
Směješ se a nevíš čemu
Říkáš si co je vám do toho
No tak se prostě jen tak směju
Přemýšlíš, proč se to stalo?
A mělo se to vůbec stát?
Snad zabránit se tomu dalo
Začínáš se zase smát
Tvář zakrývá smutný smích
Lidé ptají se sami sebe
Kdo spáchal ten krutý hřích?
Co je hoden trestu z nebe
Ptají se a hledají viníka
Panna jen smutně naříká
A pak se zase směje
Pomstychtivou píseň pěje

Komentáře

abych tak nějak začal -

abych tak nějak začal - předně nevím vůbec, jaké gesto touto básní autorka reprezentuje. není tam myšlenka, jen nějaký sled otázek, trochu tajemna k zamyšlení snad dává nevysvětlení podstaty hříchu, ale to je asi vše... navíc levné rýmy (hřích/smích, koho/toho, sebe/nebe) mě dokonce uráží... báseň ano, poezie? těžko...