To brouzdání
beroucí dech travinám
kožichu, co lukami
rukama zaklínám.

Tvé vlasy čechrají
orosenou podlahu světnic lesů
konečky prstů se ukájí
když tonou do účesu.

Sklání se vrcholky bříz
za stehny tvých kroků tají trsy polniček
chladne i dusno slepých uliček

Namátkou vzal jsem hrot
začal verše vzývat
o snu, že jednoho dne se smím na Tebe dívat.

Na hodinu
Živote, protivné dítě
Uboze plačící hlady
Do mlhy noci mlčím zabitě
Zůstal jen poznámkový blok na dohady.

Zůstal a trapně odezírá
Křivolaké překlepy těch
Na lásku dávno nikdo nevěří, ani víra
Má múza stala se nechtěný zběh.

Zabloudila v potůček přejemný
Stín opírá se o hladinu
Luna krčí rameny
Zapomněl jsem, alespoň na hodinu.