Amerika....Co si pod tímto pojmem představit? Mnozí si vybaví hamburgry, obézní lidi, americká auta, prezidenta černé pleti. Jiní si vzpomenou na 11. září, jiní na Irák. Ale já mám s Amerikou spojené jiné emoce. Časový posun, který byl, podle mnohých, JEN 5 hodin, byl pro mě nepřekonatelnou překážkou. Taky velice náladová wifi na pokoji byla dosti velkým problémem. Nemohla jsem se spojit se svým přítelem, i když jsme si slibovali, že si budeme volat a každý večer psát. Ale bohužel to zůstalo jen na krátkých vzkazech, kde jsem se mohla dočíst jak se mu krásně chlastalo s přáteli. Což mě samozřejmě potěšilo, a s trochou velké ironie musím dodat, že mě na srdci zahřál ten uklidňující pocit, že jsem od něj tak daleko.
Amerika je opravdu zvláštní země, dokonce jsem připravena vyslovit tezi, že má tu moc měnit lidi. Každý by tam nejraději zůstal, ale já ne. Já takový pocit prostě nemám. Vím s naprostou jistotou, že tam jsou krásná místa s divokou přírodou a mnozí lidé se chovají jako by jste byli z rodiny. Ale nikdy bych neopustila někoho, kdo na mě čeká doma. Ani bych mu neposkytla ten pocit, že by se to mohlo stát.
I to počasí, kdy teploty se pohybují v rozmezí krátkého trička a šortek, mnozí závidí. O pauze v práci si zajít ven a obědvat na čerstvém vzduchu, a při tom se vystavovat teplým paprskům slunce. Je už vedlejší že vás na chatu čeká někdo, kdo by snad s vámi chtěl mluvit a v práci přitom chytáte wifi perfektně. Bohužel, krásný pohled a kamarádi, bez kterých se nemůžete obejít vás drží venku, určitě proti vaší vůli, a proto nejste ve smluvený čas připojeni.
Jak jsem řekla, Amerika dokáže změnit lidi. A s lítostí musím říct, že to byl i můj případ. Tahle zkušenost mě dost ovlivnila. Se vzdáleností se mění pravidla, mění se čas, i city. Najednou už pro vás někdo není zase tak důležitý, aby jste obětovali pět minut svého času. Jste přece v Americe. Nic na vás nebude čekat. Ale je možné, že někdo na vás nebude čekat doma, až se vrátíte.