Stín tvých očí je naplněn tichem
falešně ukájí hladové pustiny
za plyšovými mřížemi samoty
tisíc + 5 snů smazaných zrcadly
odrážejíc vůně zahlazuje stopy
spořádaného života
když skrýváš tvář a stěžuješ si
na noční toulky poskvrněné věštbami
co snuješ z pavučin
dráždivých výkřiků
držíš se zažitých frází
potichoučku šeptem: jsi krásná
tolik krásná
ale jsi pouze vzpomínkou

***

Vzývám vůni tvého hlasu
co kapkami potu stéká do hlubin pórů
vytváří hranaté kaluže paží
tančícími spánky spoutáváš
svá nestydatá ramena
k vanilkovým záchvěvům kostí
ohlodáváš tvary mých sametových boků
když se nechávám vláčně unášet
proudem storukých úst