21. 2. Rock Café, Praha
Sto zvířat svlékli zimní kabát a jarní slunce odhalilo pár změn. Tou největší změnou byl odchod Petra Ostrouchova. Jeho místo kytaristy převzal Jan "Beruška" Šobr. Úlohu zpěváka, perkusionisty a scénického tanečníka na svá bedra pojal Jan Kalina. Na uvolněné místo za bicí sestavou usedl Miki Nop. Ostatní zůstává na svém místě.
Zajít na Zvířata, jak jim to hraje v nové sestavě, jsem se rozhodla na poslední chvíli. Z Rock Café se táhl had čekajících lidí, jestli na ně zbyde vstupenka. Nezbývalo nic jiného, než se pěkně zařadit. Měla jsem štěstí a jedna z posledních vstupenek zmizela v mojí kapse. Sál již byl byl řádně zaplněn. Propracovat se k podiu však nebyl problém ani s pivem v ruce. První část úkolu je splněna - mám místo pod podiem s optimálním výhledem. Teď jen čekám na první tóny Tak pravil Zarathustra od Richarda Strausse. Na podium Sto zvířat vtrhlo se třičtvrtihodinovým spožděním. Správně, žádný Zarathustra. Život je prostě plný překvapení. Dalším překvápkem byla i první písen, jelikož to nebyla provařená Píseň. Začalo se jásavou Sousedskou. Na začátek změn až až. V první půli koncertu zazněl obvyklý repertoár. Rockovější předehru dostala romance ze Sibiře zvaná Novgorod. Myslím, že k příběhu milostného trojúhelníku ostřejší zvuk sedne. Z novinek se nám dostalo Magnetického chlapce, což je taková standartní písnička, a Smrtka. Tenhle song si jistě oblíbí submisivní muži, protože z Jany Jelínkové běhal mráz po zádech když křikla: "Dokud se nenaučíš milovat, tak zhasneš! ". Na koncert prosákal i nostalgie. Z hodně starého šuplíku byla vytažena píseň Tlustý žlutý vrány. Já osobně mam radši novější věci. Tlustý žlutý vrány mi přišly, jako kdyby se na D1 srazily kubánské rytmy s českým bigbítem. Nastala přestávka. První půlka mi přišla chvílemi rozpačitá a lidé trochu vlažní. Přehoupli jsme se do druhé části koncertu a konečně došlo na Píseň. Lidé, posíleni pivem, bylinkami či atmosférou, začali divoce tančit. Dále už se o tanci nedá moc mluvit. Je to regulérní pogo. Dokonce došlo i na menší potyčku. Nevim kdo koho praštil první. Já měla zavřené oči se slovy "Do hlavy ne". Nakonec to nebylo tak žhavé a klubko pod podiem si sborově zařvalo "ska ska ska" do Dap Géo. Každopádně teď hudební produkce dostala správnou šťávu. Rychlé písničky střídaly pohodovější reggae rytmy. Zazněla tklivě něžná Jáva o cestování leda tak prstem po mapě. Jáva je inspirována básní S lodí jenž dováží čaj a kávu ( ano, maturanti vědí, že to je ten poetista Konstantin Biebl). Na konci písničky vystřihl občasný člen Sto zvířat Karel Šváb famózní několikaminutové sólo na klarinet, ze kterého mi spadly kalhoty. Nekecám. Z těch rychlejších kotel rozvlnilo Ty vole na základní škole. Oblíbená u školáků i těch v pubertě zastydlých. Koncert skončil. A přídavek? No samozřejmě. Ale i tady byla novinka. Na poli přídavků vystřídalo English Mana Podpaží a Pochyby. Oboje jsou veselé písničky na druhou dobu. Jedna o trápení s porostem v podpažní jamce a druhá o eskapádách proutníka. Konec a šlo se na pivo nebo domu.
Sečteno a podtrženo, na Sto zvířat bez výrazné osoby Petra Ostrouchova si budu muset zvyknout. Je pravdou, že Jan Kalina, ač není takovým zpěvákem, se jeho postu zhostil doře. Čas ukáže, jestli se kapela dokáže pořádně sehrát a získat na podiu jistotu. Tak uvidíme a uslyšíme. Na září chystá kapela vydat novou desku, která se bude jmenovat Rozptýlení pro pozůstalé. Ochutnávka z nového alba byla slibná, takže jsem zvědavá jaké ovoce příklon k ostřejšímu zvuku přinese. Jo, jen perlička na závěr. Když jsem před půlnocí vycházela ze sálu Rock Café, tak jsem viděla na pohovce sedět staříka, který mohl být mladší bratr Metuzalémův. Tak ať už nikdo neříká, že jste na něco moc staří!