Jsem směšná a celý můj dosavadní život je směšný. Proč mám být stejná jako tisíce jiných holek? Vyhublá a prsatá Bárbína. Jsem prázdná nádoba, která se snaží jít za jediným cílem. Být ta nejkrásnější.
Chci zpět dobu, kdy jsem lepila pokémony, neznala Annu, Marii, Kláru a Václava, kdy bylo všechno jednoduché a ideální. Chci dobu, ve které jsem neznala diety, holící strojek, difuzér, krémy a nízkotučné jídlo. Chci dětství. Chci to všechno zažívat znova, chci si to užít. Zase cítit pohodlí ve vysokých kalhotkách, s vlasy hladce sčesanými z čela, klidně si obléct tu dětskou bundu a jít s tatínkem na ryby. Musela jsem o vše přijít, abych zjistila, jak moc mi budou ty drobné příhody chybět, jak mi bude při listování starými fotkami zoufale smutno. Jaké mě čeká trápení. Ať jde všechno do hajzlu. Nemůžu se ani poškrábat v oku, aniž by se mi neposunula čočka, nebo nerozmazala řasenka.
Žiji ve vězení, které jsem si sama vytvořila.Ve světě blbých keců, oblečení a školy. Jsem zavalena hromadou přetvářky, pýchou a především svou vlastní hloupostí.
Chci si obléknout tepláky, vyběhnout před barák, běžet jako blázen a řvát ze všech sil. Vyřvat ze sebe tu hroznou bolest a zklamání nad sebou samotnou.
Rammy