Temnotou černou, paprsek světla,
zdi stěn schované, za slovem věta.
Pod mraky nebesa zasklené tichem,
a s Tebou žena s těžkým hříchem.

Stojíš pod mraky, hledíš na zem,
pod zemí nahlas směje se blázen.
Blázen co nese Tvé jméno,
duše Ti usychá jak na poli seno.

Ze silného zdiva postavená mlha,
zakryje Ti výhled na svět,
už neuvidíš jak hrajou poutníci,
už nikdy neuvídíš otáčet se slunečnici.

Pošlapeš křehkou sílu mramoru,
nepujdeš nikam a nedostaneš se nahoru.
Opuštěný dostaneš jen jednu šanci,
zůstaneš nebo budeš bojovat mezi železnými trámci.

Dávám Ti jednu šanci jak vyhrát,
musíš ale sám za sebe se prát.
Když porazíš svou vnitřní temnotu,
budeš vládnou nejkrásnějšímu z klenotů.