Předesílám, že nejsem žádný znalec politologie a uznávám, že následující pohled na voliče a na volby může být poněkud zcestný (všechno má své + a -), ale snad ne zcela bezcenný - vkládám ho sem k zamyšlení. Pro každého je "to pravé" něco jiného.

Za nějaký čas nás, kterým již bylo osmnáct, opět čekají tzv. "volby" neboli onen "hlavní mechanismus zastupitelské demokracie, kterým občané vybírají vládnoucí politiky a podílejí se na chodu země" (viz Wikipedie;-).

Přičemž existují čtyři škatulky lidí:
1) Nevoliči,
2) Neinformovaní voliči,
3) Informovaní voliči,
4) Informovaní voliči typu 2.

Tyto škatulky jsou různě početné i nepočetné (nechci si vymýšlet statistiky, tak nebudu uvádět procenta) a určitě těch škatulek je ve skutečnosti mnohem víc. O čísla mi teď vůbec nejde a nejsem sociolog. Chci se dostat hlavně k myšlence, že při volbách narážíme na konflikt averze.

K jednotlivým škatulkám:

Nevoliči trpí nejspíš (opodstatněnou) představou, že svým hlasem jako jednotlivci volby neovlivní, že nemají na výběr a nechají se tak donutit k rezignaci nebo se zkrátka o politiku nezajímají, důvody můžou být různé. Škoda pro ně. Škoda slov. Jejich neúčast vede k obludným výsledkům a článkům typu "Vy hnusní nevoliči, nemám vás ráda!". *

Neinformovaní voliči si v hlavě nechávají uvíznout předvolební hesla a volí na základě toho, jak se jim ten či onen politik zdá věrohodný (překlad: věrohodněji lže). Někteří, kteří ještě jaksi nepřestřihli zbytky pupeční šňůry, volí "oblíbenou" stranu svých rodičů nebo jiné autority (překlad: přejímají názory jiných a svůj vlastní mozek tak zašlapují do země). Možná sledují nebo čtou zprávy, ale neumí je zhodnotit a udělat si vlastní názor, jen pasivně přijímat. Do urny by tak s klidným svědomím mohli vhodit i plátek kozího sýra.

Informovaní voliči se před volbami nenechají strhnout vášnivými sliby svých milovaných zastupitelů, kteří to s námi myslí dobře. Jsou informovaní, tzn. čtou pravidelně noviny (dívají se na zprávy), ví, co si představit pod pojmem "jistota" (která v absolutní formě nebude existovat nikdy) nebo pod souslovím "stejné šance pro všechny" (čehož nikdy všichni dokonale nemohou využít). Volí střízlivě a zároveň stranu, která má naději na úspěch - tzn. ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL nebo SZ.

Informovaní voliči typu 2 si také nenechají věšet bulíky na nos, taky čtou s porozuměním, ví, co si představit pod základními bludy, volí střízlivě stranu, jejíž program se jim zdá reálný a slučitelný s jejich zájmy...tzn. že jejich spektrum výběru se rozšiřuje o takovou slušnou desítku dvacítku (?), která má ovšem mizivou šanci uspět, proto si tento typ voličů připadá podvedený, jako by uvízl v jakési pluralitní totalitě.

Tady se zastavím. Nepřipadám si podvedená, není to chyba systému, ale bije to do očí. Většina informovaných voličů zjevně volí to nejmenší zlo a odmítá vůbec uvažovat o relativně lepší, i když riskantnější alternativě. Přitom zde máme několik krásných, no přinejmenším zajímavých neparlamentních adeptů - Balbínova poetická strana, Strana zdravého rozumu nebo např. Česká pirátská strana...
Není tento přístup nakonec i jedním z důvodů, proč někteří nechodí k volbám? Zdá se, že máme do jisté míry na výběr. Volíme rub nebo líc a to, co je mezi tím, nás už nezajímá, i když to může přinést námi kýženou změnu (?). Je to neviditelné, poněvadž se o tom píše v novinách jednou za uherský rok a je složité (?!) sám si aktivně vyhledat informace o existujících alternativách a nedát příliš na sebeprezentaci naší "top 5".
Tak to vypadá, že volby jsou konfliktem averze pro většinu škatulek, především pro ty "méně šťastné", kteří nejsou zatím nijak vyhranění. Ale dovolila bych si tvrdit, že i pro ty "vyhraněné", kteří "už samozřejmě ví, koho si rozumně zvolit" a kteří si to už ovšem nepřipouští.

Na závěr připomínám - berte to jen jako menší úvahu. Ódéesáci, Čéesesdáci atd. ať se pousmějí nad mou ještě "kuřecí naivitou", směle kliknou na pro ně přínosnější článek, nekamenují mě a nechají mě dál v poklidu žít svou demokracii a svobodu projevu a potichu v rožku plakat nad "nespravedlivým" většinovým hlasováním, i když vím, že je vrcholně demokratické atd. atd.

Vždyť ano, proč volit podle svého přesvědčení (které nepadá z nebe nebo od rodičů), když to můžu nechat odbýt většinu a nebo se stát jednou takovou línou většinou, která volí menší zlo?

*