Zákaz je podstatné jméno rodu mužského náležící pod neživotný vzor hrad. Toto slovo nás v něčem omezuje, usměrňuje, něco nám přikazuje. Se zákazem se setkáváme dennodenně a téměř všude. Rodiče dětem ukládají zákaz televize, zákaz vycházení; v novinách čteme o zákazu použití jaderných zbraní, zákazu rybolovu a o různých zákazech těžby; v obchodech se setkáváme s cedulí Zákaz prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků osobám mladším osmnácti let; na internetových stránkách na nás výhružně bliká Zákaz internetového porna; ve školách žáci ničí cedule s texty Zákaz kouření a Zákaz pití alkoholu. Na ulicích pejskové občůrávají tabule Zákaz vstupu na travnaté plochy, Zákaz vylepování plakátů. Řidiči až moc dobře znají sousloví jako zákaz řízení, zákaz vjezdu, zákaz použití mobilních telefonů. Na bazéně a letních koupalištích není vzácností tabule s příkazem Zákaz skákání zboku. V restauracích, obchodech, bankách, na poště vidíme cedule se zákazy vstupu se zmrzlinou, vstupu se žvýkačkou, se psem, s dítětem.
Zní poslední zákaz přinejmenším divně? Možná, ale tak tomu je. Nejen bez zmrzliny, telefonu, fotoaparátu, kamery, zvířat, ale také bez dětí musíme vstupovat na určitá veřejná místa. Konkrétně pouze bez dětí se nyní mohou dospěláci dostat do jedné nejmenované kavárny v Brně, na jejichž dveřích visí tabulka s přeškrtnutým kočárkem. Majiteli kavárny jde totiž o poskytnutí nerušeného posezení pro zákazníky. Zákazníci nemají být rušeni psy a ostatními zvířaty, ale také neposednými a hlučnými dětmi. V kavárně prý není také žádný prostor pro kočárky, takže maminky, máte holt smůlu, s dětmi zamiřte raději do cukrárny, pokud vás ale také tam nepotká cedule s přeškrtnutým kočárkem. Zdá se vám to jako projev diskriminace? Vězte, že tomu tak podle České obchodní inspekce není.
A když tohle není diskriminace, pak můžeme v nejbližší době očekávat mnohé další recesivní cedule s nějakým přeškrtnutým symbolem. Např. na dveřích diskoték se může zanedlouho objevit cedule s přeškrtnutým stařečkem a stařenkou, symboly můžou být doplněny například také údajem – nad 50 let. Mnozí mladí lidé si stěžují, že se na diskotékách objevují starší lidé, kteří jim tam vadí svými „zastaralými“ tanečními kreacemi a tím, jak po ostatních koukají, jak se nepřiměřeně svému věku oblékají (minisukně, kožené bundy apod.). Podobných nesmyslných zákazů může lidský mozek zplodit mnoho. Jde ovšem o to, jestli to vůbec k něčemu povede, ono vymezování určitých typů lidí, kteří mohou tam a jinam už ne. Ve všech případech jde o jisté popírání práv, někdy může mít dobré, opodstatněné důvody, ale ne vždy. Ne všechny děti v kavárnách totiž pobíhají kolem a křičí, některé přece můžou sedět naprosto zticha u stolu a pít brčkem limonádu nebo drtit lžičkou větrník. A ne každý starší člověk vypadá na diskotéce směšně a nevhodně. Ale tak už tomu je.
A až já si otevřu kavárničku, literární kavárničku, na dveře pověsím ceduli Zákaz vstupu nepřátelům literatury.