Roky plynou pořád dál
a přede mnou stát nikdo nezůstal.
Svět ,který řezal mé srdce jako
nejostřejší břit,je najednou tak krásný
i když není vše jak by mělo být.

Z mého srdce opadla úzkost a chlad
a slovo ,,milovat,, už ani nechci znát.
Z malých kousků nesložila jsem svůj velký sen
a vím,že nemůžu mít všechno navzájem.

Život?,svět?, to je pro mě otázka záhadná,
při otázce co to vlastně je,jsem bezradná.
Život dokáže rány moc velké dát,
že už nezbývá nic,snad jen se rozplakat.

Já doufala,že slzy mi pomůžou v zapomnění.
Však to nebyla realita,jen mé touhy a snění.
Chtěla jsem vymazat z mysli,co tolik mě trápí a tíží.
A žít opět život beze strachu,bez obtíží.

Mít pocit,že celý svět musí jen někoho milovat,
jen blázen by si tohle mohl vnucovat…

Právě další z těch hádek a kázání je za mnou.
A já mám strach otočit pohled svůj stranou.
Co když čeká tak další zlo,nenávist a bolest?
Nechci znovu poznat to dno,nechci,aby náplň mého života
stala se sama prázdnota.

Byl čas kdy nebylo tomu jinak než ,
že smích střídal pláč a pláč střídal smích.
Bylo to tehdy v zimě a slunce střídal sníh.
Člověk se pořád něčemu učí a celý život něco poznává
a nakonec všechno zapomene.

Na co,proč člověk učí se poznávat svět,když
nakonec úsměv se změní v smutek na jeho rtech.
Další z otázek na kterou odpověď neznám sama
a neodpoví mi na ni ani máma.

Asi to tak proste má být,odpověď na otázku
,,proč,, prostě nenajít.
Lidé okolo mne jsou mnohdy nešťastní a
bolest z jejich pohledů křičí.Ty utrápené pohledy,
to ty pohledy mě ničí.

Tak mnoho zlosti a málo lásky je v některých z nás.
To je důvod proč opouští nás štěstí znovu a zas.To
je důvod proč svět se zná někdy černým být,
důvod proč nelze všechno navzájem mít.

Důvod proč smrt navštěvuje nás každým dnem,
to je důvod proč náš život nemůže být jiným
okouzlen.
A láska?Ta zdá se krásná a bezchybná být.
A ona je,vždyť dokáže život pěkně naruby převrátit.
Ukáže směr našich životů,kudy máme se dát.
Jít dál nebo zůstat omráčeně stát…

Já přála jsem si zamilovat se jako na světě nic.
Poznat tu velkou lásku a od svého srdce ztratit klíč.
Nic míň nic víc.Však tomu se říká osud,vyšší moc….
a já?.. Pořád usínám sama,každou noc.

U každého z nás to někdy přijde a lásku poznáme.
vždyť říká se,že to nejkrásnější nás potkává,
když to nejméně čekáme….